Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial rights violated by lower courts rejecting retrial request.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele P. R., t.č. Věznice Mírov, zastoupeného JUDr. Taťánou Pazourkovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 11/2014 ze dne 21. února 2014 a proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 43 T 13/2006 ze dne 10. prosince 2013 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 43 T 13/2006 Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl, že podle ust. § 283 písm. d) tr. řádu se návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 13/2006 zamítá, neboť nebyly shledány důvody obnovy řízení podle ust. § 278 odst. 1 tr. řádu. Stížnost stěžovatele proti uvedenému usnesení Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením podle ust. § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že v jeho věci byly podmínky obnovy řízení uvedené v ust. §278 odst. 1 trestního řádu naplněny a návrh na povolení obnovy řízení stěžovatele byl důvodný. Napadená rozhodnutí, v nichž obecné soudy naplnění podmínek pro obnovu řízení neshledaly, považuje za nesprávná a spatřuje v nich zásah do svého práva na spravedlivý proces.

Ústavní soud po seznámení se s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 43 T 13/2006 dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle ust. § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 téhož paragrafu musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako obecné soudy ve stížnostním, odvolacím, případně dovolacím řízení, a aby věc posuzoval z hledisek běžné zákonnosti.

Ústavní soud již opakovaně judikoval, za jakých podmínek přistoupí k posouzení toho, zda hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Je tomu tak pouze za situace, kdy lze usuzovat o extrémním nesouladu mezi prováděnými důkazy a skutkovými zjištěními, která z provedených důkazů soud učinil, což v důsledku vedlo k vadnému právnímu posouzení věci. Jinými slovy jde o situaci, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování. Jestliže obecné soudy respektují kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. znovu posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy.

V projednávané věci se obecné soudy podrobně vypořádaly se všemi rozhodujícími skutečnostmi a námitkami stěžovatele, přihlédly ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo a vycházely z dostatečného množství relevantních podkladů a jejich závěru o tom, že důvody pro povolení obnovy řízení nebyly ve věci stěžovatele naplněny, nemá Ústavní soud rozhodně co vytknout. Samu okolnost, že námitkám stěžovatele nepřisvědčily, nelze v žádném případě považovat za porušení jeho základních práv. Ústavní soud tedy neshledal, že by napadená rozhodnutí obecných soudů vybočila z ústavněprávního rámce, resp. že by došlo k porušení ústavněprávních kautel obsažených v trestněprávních předpisech, a pro stručnost již pouze odkazuje na jejich odůvodnění.

Podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2014

Vladimír Sládeček v.r.

Předseda IV. senátu Ústavního soudu