Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies and potential delay in criminal appeal case.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint as inadmissible because the petitioner failed to exhaust all legal remedies. The petitioner was convicted of rape and sexual abuse, but did not file an appeal against the Supreme Court's decision, citing lack of experience with his state-appointed lawyer. The court ruled that the failure to pursue available appeals constitutes a violation of the exhaustion of remedies requirement under the Constitutional Court Act.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints in criminal matters are inadmissible if the applicant has not exhausted all available legal remedies, including the right to appeal.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele J. Z., t.č. ve Věznici Kuřim, zastoupeného Mgr. Hanou Vašicovou, advokátkou se sídlem Brno, Příkop 4, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 16 T 33/2011-296 ze dne 13. 12. 2011 a proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 10 To 21/2012 ze dne 17. 4. 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí pro rozpor se svými ústavními právy. Napadenými rozhodnutími byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu a zločinu znásilnění a trestného činu a zločinu pohlavního zneužití, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce sedm let a ústavní ochranné sexuologické léčení.
2. Proti napadenému usnesení Vrchního soudu v Praze si stěžovatel nepodal dovolání, což vysvětlil tím, že jej ve věci zastupoval státem přidělený obhájce, který mu sdělil, že nemá zkušenosti s podáváním dovolání, a proto si ponechá lhůtu k rozmyšlení, zda dovolání podat či ne. Stěžovatel se jej údajně později pokoušel kontaktovat, obhájce však nebyl k zastižení a dodnes nereaguje na zaslanou poštu. Stěžovatel byl v napadeném usnesení vrchního soudu řádně poučen o možnosti podat dovolání.
3. Podle judikatury Ústavního soudu je podání dovolání v trestní věci podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti [stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014 (40/2014 Sb.)].
4. Ústavní stížnost musí být tedy odmítnuta jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
5. Ústavní soud nad to uvádí, že se dle obsahu napadeného rozhodnutí i ústavní stížnosti pravděpodobně jedná i o podání opožděné. Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena 13. 5. 2014, přičemž napadené rozhodnutí vrchního soudu bylo vydáno v dubnu 2012 a stěžovateli pravděpodobně doručeno v srpnu 2012. Včasností podání se Ústavní soud z důvodů hospodárnosti řízení podrobněji nezabýval, neboť považuje za najisto postavený již důvod nepřípustnosti pro nevyčerpání procesních prostředků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka