Constitutional complaint dismissed for lack of exhaustion of appeal remedies under subsidiarity principle.

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. Zdeňka Holana, zastoupeného JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem Praha, Lublaňská 24, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 4. 2011 č. j. 32 C 267/2009-93 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2014 č. j. 18 Co 12/2014-196, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení čl. 2 odst. 2, čl. 11, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy. Zároveň stěžovatel s podáním ústavní stížnosti spojil návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Ústavní soud podanou ústavní stížnost posuzoval nejprve z hlediska podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Mezi základní atributy ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod náleží požadavek její subsidiarity, vyjádřený v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Uvedený princip subsidiarity se před nabytím účinnosti zákona č. 404/2012 Sb. neuplatnil bezvýjimečně, neboť stěžovatel nebyl povinen vyčerpat mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu ve znění zákona č. 83/2004 Sb.). Zákonem č. 404/2012 Sb. bylo ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pozměněno v tom smyslu, že na rozdíl od dosavadní právní úpravy musí být nově vyčerpán i tento mimořádný opravný prostředek.

Ústavní soud dodává, že ústavní stížností napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze obsahuje poučení, že proti němu je přípustné dovolání podle ustanovení § 237 a následujících občanského soudního řádu, přičemž přípustnost dovolání zkoumá dovolací soud.

Ústavní soud v této souvislosti vyslovil názor, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., ve znění zákona č. 404/2012 Sb., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (blíže k této otázce srov. podrobně odůvodněné usnesení Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 772/13

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Za dané situace, kdy stěžovatel nereflektoval změny v právní úpravě po novele provedené zákonem č. 404/2012 Sb. a návrh předložil Ústavnímu soudu, aniž by podal dovolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, nebyly splněny podmínky umožňující jeho věcné projednání.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl. Návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí jako návrh akcesorický sdílí právní osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. července 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj