Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Pavel Černota against a Supreme Administrative Court ruling. The applicant repeatedly failed to satisfy formal and material requirements, specifically the mandatory representation by a lawyer mandated by the Constitutional Court Act. The Court dismissed the submission because the applicant was already aware of these procedural defects from previous proceedings and could not be effectively urged to correct them.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 30, § 31 of the Constitutional Court Act; § 43 para. 1 lit. a) of the Constitutional Court Act; A constitutional complaint is inadmissible if the mandatory requirement for lawyer representation is not fulfilled, and the applicant has been previously warned of this defect.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci návrhu Pavla Černoty, na zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 125/2014-12 ze dne 22. 5. 2014, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podaným návrhem se navrhovatel ve smyslu § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vydanému v řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 9 As 125/2014.
Třebaže byl dosud navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (např. ve věci
sp. zn. I. ÚS 3036/11
), je zcela zjevné, že ani nyní podaný návrh tyto náležitosti nesplňuje, jelikož v prvé řadě nebyl ani formálně, ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 a 31 vzpomínaného zákona. Vyzývat stěžovatele k odstranění vad návrhu by bylo z důvodů stěžovateli z předchozích řízení velmi dobře známých neefektivní a formalistické.
S právními následky takto podané ústavní stížnosti byl již stěžovatel mnohokrát seznámen v řadě usnesení Ústavního soudu, např.
sp. zn. III. ÚS 2170/11
,
sp. zn. I. ÚS 2685/11
,
sp. zn. I. ÚS 2698/11
i již cit.
sp. zn. I. ÚS 3036/11
, v nichž Ústavní soud dospěl k závěru, že podmínka povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem nebyla splněna. Ústavní soud tak byl nucen postupovat přiměřeně podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě podání stěžovatele odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 15. července 2014
Tomáš Lichovník, v. r.
soudce zpravodaj