Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 1613/14 ECLI:CZ:US:2014:2.US.1613.14.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed due to failure to comply with mandatory attorney representation requirements under the Constitutional Court Act.

Geschäftsnummer II.ÚS 1613/14
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed Jaroslav Suchý's constitutional complaint against a Supreme Court decision halting his involuntary psychiatric hospitalization. The applicant argued for the invalidity of his detention and criticized conditions in the medical facility, but failed to address formal procedural defects. The Court rejected the complaint because the applicant did not retain a lawyer as required by law and ignored the Court's warning to correct this deficiency within the statutory deadline.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints filed by individuals without mandatory legal representation are inadmissible and must be rejected if the defect is not remedied.

Schlagwörter

KI-generiert
mandatory attorney representation constitutional complaint admissibility procedural defects involuntary psychiatric detention Czech Constitutional Court Act

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 29 of the Constitutional Court Act No. 182/1993 Coll.
§ 30 para. 1 of the Constitutional Court Act No. 182/1993 Coll.
§ 31 para. 2 of the Constitutional Court Act No. 182/1993 Coll.
§ 43 para. 1 lit. a of the Constitutional Court Act No. 182/1993 Coll.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Jaroslava Suchého, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2014 č. j. 30 Cdo 685/2014-51, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 5. 5. 2014, podaného k poštovní přepravě dne 6. 5. 2014, se stěžovatel domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí vydaného v řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu zdravotnické péče.

Z napadeného usnesení připojeného k podání vyplynulo, že řízení o vyslovení přípustnosti převzetí stěžovatele do ústavu zdravotnické péče Městský soud v Brně zastavil (usnesení ze dne 1. 8. 2013 č. j. 71 L 1403/2013-16), neboť stěžovatel byl sice ve dnech 11. - 21. 6. 2013 umístěn v Psychiatrické nemocnici Brno, ze které byl však dne 21. 6. 2013 propuštěn. Rozhodnutí Městského soudu v Brně potvrdil Krajský soud v Brně (usnesení ze dne 31. 10. 2013 č. j. 44 Co 394/2013-28), o odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího nebyl Nejvyšší soud oprávněn rozhodovat, a proto v záhlaví označeným rozhodnutím řízení zastavil pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.

Stěžovatel uvedl okolnosti, které vyústily v jeho nedobrovolnou detenci, a kritizoval poměry ve shora označeném zdravotnickém zařízení. Jeho ústavní stížnost však vykazovala řadu formálních vad, především stěžovatel nerespektoval ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jež ukládají fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem.

Ústavní soud vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 30 dnů vadu svého návrhu spočívající v absenci právního zastoupení odstranil, a zároveň ho poučil o tom, že v případě neodstranění vady bude jeho ústavní stížnost odmítnuta. Výzva byla stěžovateli doručena dne 14. 5. 2014, kdy ji v místě svého bydliště osobně převzal.

Ve lhůtě Ústavním soudem stanovené stěžovatel vady svého podání neodstranil, a jak Ústavní soud ověřil dotazem u brněnské pobočky České advokátní komory, nevyužil ani možnosti požádat komoru o určení advokáta k poskytnutí právní pomoci v předmětné věci.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. června 2014

Milada Tomková, v. r.

soudkyně zpravodajka