Constitutional complaint dismissed as premature due to pending appeal proceedings under subsidiarity principle.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Veolia Transport Praha, s. r. o., IČ: 267 30 448, se sídlem U Seřadiště 9, Praha 10, zastoupeného Mgr. Ing. Zdeňkem Mikulášem, advokátem, se sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2013, č. j. 23 Co 537/2012-35, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 9. 2012, č. j. 16 C 54/2012-16, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10 jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel brojí ústavní stížností proti shora označeným rozsudkům obecných soudů. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2013, č. j. 23 Co 537/2012-35, byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 9. 2012, č. j. 16 C 54/2012-16.

Ústavní stížnost není přípustná.

Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Z hlediska funkce ústavního soudnictví je proto nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával příslušný orgán a zároveň také Ústavní soud. Jestliže stěžovatel využije možnosti podat mimořádný opravný prostředek - dovolání, o kterém dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, je souběžně podaná ústavní stížnost předčasná. V platném právu je tato zásada vyjádřena v § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V civilním řízení soudním to znamená, že je v prvé řadě na obecných soudech, aby poskytly ochranu základním právům a svobodám stěžovatele (srov.

čl. 4 Ústavy). Ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu dále uvádí, že výše konstatované pravidlo platí i pro mimořádný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Ze sdělení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 5. 2014 a informací dostupných na serveru infoSoud (www.justice.cz) Ústavní soud zjistil, že stěžovatel dne 15. 5. 2013 napadl stejné rozhodnutí dovoláním, o kterém Nejvyšší soud dosud pravomocně nerozhodl. Z tohoto důvodu není ústavní stížnost přípustná.

Pokud stěžovatel uplatnil mimořádný opravný prostředek a bude o něm rozhodnuto tak, že není přípustný, připadá v úvahu aplikace ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, dle něhož platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Stěžovateli tedy zůstává zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů.

Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl ústavní stížnost jako nepřípustný návrh.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. června 2014

Ivana Janů, v.r.

soudce zpravodaj