Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of remedies and confusion objection.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti společnosti MOSS logistics s.r.o., sídlem v Hustopečích, Bratislavská 1159/21, zastoupené JUDr. Daliborem Grůzou, Ph.D., advokátem se sídlem v Hustopečích, Svatopluka Čecha 247/5, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2014 ve věci sp. zn. 27 Co 72/2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka podanou ústavní stížností brojí proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým mělo dojít k porušení jejích základních práv garantovaných ustanoveními čl. 11, čl. 36 a čl. 38 odst. Listiny základních práv a svobod.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších právních předpisů. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

V poněkud nepřehledně strukturované ústavní stížnosti stěžovatelka mj. - patrně právní zástupce stěžovatelky - uvádí: " ... jsem byl opakovaně upozorněn na uložení pořádkové pokuty, čímž mi bylo zabraňováno řádně zastupovat účastníka a účastnit se řízení, k tomu uvádím, že jsem neskákal soudu do řeči, pouze jsem se hlásil o slovo a dále jsem mlčel, a to buď jedním slovem nebo povstáním, ani jedno nebylo soudem akceptováno, a to přestože by měli být účastníci soudem slyšeni, zvláště, když je třeba vyvrátit nepravdivou výpověď druhého účastníka."

Ústavní soud má za to, že citovaná námitka artikulovaná v projednávané ústavní stížnosti představuje tzv. zmatečnostní námitku ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 občanského soudního řádu (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1817); z ústavní stížnosti se přitom nepodává, že by stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti směřovala proti napadenému rozhodnutí žalobu pro zmatečnost, natož aby bylo v takovém řízení (pravomocně) rozhodnuto.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je přitom ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, dle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní stížnost se tak vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).

Na nutnosti hodnotit projednávanou ústavní stížnost - obsahující tzv. zmatečnostní námitku - nic nemění ani okolnost, že stěžovatelka v ústavní stížnosti uplatnila rovněž jiné - žalobě pro zmatečnost nepodřaditelné - námitky (srov. mutatis mutandis usnesení Ústavního soudu ve věcech

sp. zn. I. ÚS 1156/08

,

sp. zn. IV. ÚS 2889/09

,

sp. zn. II. ÚS 93/12

,

sp. zn. III. ÚS 3368/13

či

sp. zn. III. ÚS 1325/14

).

Současně je namístě třeba zdůraznit, že za situace, kdy je ústavní stížnost odmítána v otevřené lhůtě pro podání žaloby pro zmatečnost ve smyslu ustanovení § 234 odst. 1 občanského soudního řádu nemůže odmítnutí ústavní stížnosti představovat denegatio iustitiae, ani vytvářet jakoukoliv překážku případného budoucího postupu stěžovatelky u Ústavního soudu.

Ústavnímu soudu tak nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona Ústavním soudu jako návrh nepřípustný; z podstaty věci tak musel rovněž odmítnout stěžovatelčin návrh na odkal vykonatelnosti napadeného rozsudku.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2014

Radovan Suchánek v.r.

soudce zpravodaj