Constitutional Court dismisses appeal as clearly unfounded due to lack of specific evidence contradicting trial findings.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint without a hearing, deeming it clearly unfounded. The petitioner argued that the conviction for attempted extortion violated fair trial rights because the critical confession lacked corroborating evidence. The court rejected this, noting the petitioner offered no specific facts contradicting the application of the relevant criminal procedure code section or addressing the victim's profile.
Legislator-Regeste
KI-generiertLaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 404/2012 Coll.: A constitutional complaint is clearly unfounded if the applicant fails to provide specific facts contradicting the lower court's application of procedural law or addressing the case circumstances.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, ve věci stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Plzni, Nám. Republiky 2, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 4. 3. 2011 sp. zn. 1 T 3/2010, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 21. 6. 2011 sp. zn. 10 To 45/2011 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 12. 2011 sp. zn. 3 Tdo 1442/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 16. 4. 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Její stěžejní námitkou je, že ve stěžovatelově věci došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel byl v řízení, z něhož vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu vydírání ve stadiu pokusu (spočívajícího v pokusu o zasunutí cizího předmětu do konečníku poškozeného), za což mu byl uložen trest odnětí svobody ve výši pěti roků.
Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítá, že nebyly naplněny podmínky pro aplikaci § 211 odst. 2 trestního řádu, když nadto takto čtená výpověď nebyla podle stěžovatele "podporována žádnými dalšími důkazy".
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ke stěžovatelovým námitkám - po prostudování spisového materiálu - Ústavní soud nad rámec odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí uvádí, že stěžovatel kromě obecných tezí neuvádí nic, co by aplikaci § 211 trestního řádu v této konkrétní věci odporovalo. Nadto se nevypořádává ani s osobnostním profilem poškozeného, ani se skutkovými okolnostmi případu (poškozený byl v tomto případě spoluvězněm a proto se nejeví problematickým, že se zveřejněním trestné činnosti, na něm páchané, váhal).
Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu (to v rozsahu směřujícím proti rozhodnutí dovolacího a odvolacího soudu). Ve vztahu k rozhodnutí nalézacího soudu je ústavní stížnost nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (srov. čl. 87 odst. 1 písm. d/ Ústavy argumentem z opaku).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. června 2014
Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu