Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by Pavel Černota against a Higher Court ruling on procedural time limits. The applicant failed to satisfy the mandatory condition of being represented by a lawyer, a requirement repeatedly emphasized in previous proceedings. The court rejected the complaint because the formal defect precluded any substantive review, noting that repeated warnings rendered further individual reminders unnecessary.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích; A constitutional complaint is inadmissible if the applicant fails to comply with the mandatory requirement of lawyer representation, as this formal defect precludes substantive examination.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Černoty, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. UL 65/2013 ve věci návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 20. 5. 2014 doručena ústavní stížnost proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. UL 65/2013 o odmítnutí návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.
Návrh podaný k Ústavnímu soudu však trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala jakékoli hmotněprávní posouzení; nebyla naplněna podmínka podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.
Jak přitom vyplývá ze stovek řízení o návrzích, jež stěžovatel k Ústavnímu soudu v minulosti podal, tento postup zvolil navzdory tomu, že byl opakovaně poučen o uvedené podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (srov. např. řízení ve věcech stěžovatele
sp. zn. I. ÚS 257/09
,
IV. ÚS 424/09
,
II. ÚS 289/11
,
I. ÚS 783/12
).
Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Za dané situace lze tedy považovat za neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání.
Ústavní soud proto - z důvodu nesplnění podmínky povinného zastoupení advokátem - vadný návrh stěžovatele mimo ústní jednání podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2014
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj