Constitutional Court dismisses constitutional complaint as academic since enforcement proceedings were already stopped.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against lower court decisions regarding the enforcement of foreign judgments. Although the applicant argued violations of fair trial rights and community law, the enforcement proceedings had already been halted by a higher court due to the revocation of the enforcement title. The court ruled that reviewing the case would be purely academic since the applicant suffered no further legal detriment, thus rejecting the complaint under the provision for obviously unfounded complaints.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints are rejected as obviously unfounded when the underlying enforcement proceedings have been terminated, rendering the review purely academic and causing no further legal detriment to the applicant.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 5. června 2014 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické v právní věci stěžovatelky BRNO TRUST, a. s., se sídlem Veselá 169/24, Brno, zastoupené JUDr. Jánem Čarnogurským, advokátem se sídlem Dostojevského rad 1, Bratislava, Slovenská republika, se zmocněncem pro doručování JUDr. Jiřím Bönischem, Ječná 29a, Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 665/2010-335 ze dne 26. 10. 2011 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 20 Co 876/2008, 20 Co 877/2008-128 ze dne 25. 9. 2009, usnesení Městského soudu v Brně č. j. 96 Nc 3139/2008-37 ze dne 21. 7. 2008 a usnesení Městského soudu v Brně č. j. 96 Nc 3139/2008-7 ze dne 26. 5. 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavnímu soudu byl dne 24. 2. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.
Z obsahu ústavní stížnosti a ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 96 Nc 3139/2008 (dále jen "městský soud") Ústavní soud zjistil, že usnesením městského soudu 96 Nc 3139/2008-7 ze dne 26. 5. 2008 byla nařízena exekuce na majetek stěžovatelky podle vykonatelných rozhodnutí Slovenské republiky Krajského soudu v Bratislavě č. j. 38 Cb 83/01-286 ze dne 7. 12. 2004 a č. j. 38 Cb 83/01-299 ze dne 18. 1. 2005 ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu Slovenské republiky sp. zn. 2 Obo 259/2007 ve znění doplňujícího rozsudku Nejvyššího soudu Slovenské republiky sp. zn. 2 Obo 259/2007 ze dne 16. 4. 2008 k uspokojení pohledávky oprávněného, Slovenský vodohospodársky podnik, š. p., ve výši 142.583.757,60 Sk, úroku ve výši 92.455.069,30 Sk a nákladů předcházejícího řízení ve výši 600.000,- Sk. Usnesením městského soudu č. j. 96 Nc 3139/2008-37 ze dne 21. 7. 2008 byla výše zmíněná rozhodnutí Krajského soudu v Bratislavě a Nejvyššího soudu Slovenské republiky prohlášena za vykonatelná na území České republiky. Stěžovatelka podala proti oběma rozhodnutím městského soudu odvolání, nicméně Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") je usnesením č. j. 20 Co 876/2008, 20 Co 877/2008-128 ze dne 25. 9. 2009 jako věcně správná potvrdil. Dovolání stěžovatelky proti rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší soud usnesením č. j. 20 Cdo 665/2010-335 ze dne 26. 10. 2011 odmítl.
Stěžovatelka napadla předmětná rozhodnutí městského, krajského a Nejvyššího soudu ústavní stížností, v níž namítala, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, že jí byla odňata možnost jednat před soudem, že rozhodnutí o uznání vykonatelnosti bylo vydáno v rozporu s komunitárním právem, že exekuční titul nebyl vykonatelný a že návrh na nařízení exekuce byl podán neoprávněnou osobou. Tím mělo dojít k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 47 Charty základních práv a svobod. Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud rozhodl, jak výše uvedeno, tzn., aby napadená rozhodnutí obecných soudů svým nálezem zrušil.
II. Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala i veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k jejímu projednání.
Ze spisu městského soudu sp. zn. 96 Nc 3139/2008 vyplynulo, že tento soud usnesením č. j. 96 Nc 3139/2008-770 ze dne 9. 1. 2013 exekuci zastavil, neboť exekuční titul byl zrušen usnesením Nejvyššího soudu Slovenské republiky sp. zn. 10bo/41/2012 ze dne 24. 10. 2012 [§ 268 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů]. Usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci dne 31. 1. 2013.
Za současné situace, kdy exekuční řízení bylo zastaveno a ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů již nemají žádné negativní dopady do právní sféry stěžovatelky, se stává rozhodování Ústavního soudu čistě akademickým. K takovému (akademickému) výroku přistupuje Ústavní soud toliko výjimečně, v případě mimořádně intenzivního zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. Je tomu tak např. u vazebních rozhodnutí, která Ústavní soud přezkoumává i poté, co byl obviněný propuštěn z vazby na svobodu. O takovou situaci se v případě stěžovatelky nejednalo, Ústavní soud proto její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. června 2014
Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu