Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies due to available civil action for confusion.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Milan Víznér against a district court judgment ordering him to pay a small sum. The applicant argued that he was not properly notified of the hearing because the court delivered documents to his central residence registry address instead of his data mailbox, violating his right to participate. The court ruled that the applicant failed to exhaust available legal remedies, specifically a civil action for confusion under the Civil Procedure Code, which was the correct procedural step before seeking constitutional relief.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 229 odst. 3 občanského soudního řádu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights, such as filing a civil action for confusion when no appeal is available.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Milana Víznera, právně zastoupeného JUDr. Jiřím Trnkou, advokátem se sídlem Lipenská 2592, 370 01 České Budějovice, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. listopadu 2012 sp. zn. 34 C 236/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 90 Kč z titulu poskytnuté ústavní pohotovostní služby a uhradit náklady řízení, neboť o konání soudního jednání nebyl řádně vyrozuměn. Ačkoli měl totiž zřízenou datovou schránku, soud mu doručoval na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Tímto postupem měl být zkrácen na svých ústavních právech a nemohl se tak v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod osobně účastnit projednání věci.
Ústavní soud je nucen konstatovat, že námitky stěžovatele se překrývají s tzv. zmatečnostními důvody ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1082/2000 ze dne 15. listopadu 2000). Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. V projednávané věci se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně, proti němu není odvolání přípustné, ačkoliv podle § 229 odst. 3 občanského soudního řádu proti němu mohl podat žalobu pro zmatečnost. Je tedy zřejmé, že nejsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro meritorní projednání jeho ústavní stížnosti, pročež ji Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako nepřípustnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. června 2014
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj