Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to procedural defects and repeated prior warnings to the petitioner.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Pavel Černota against a Supreme Administrative Court decision. The petitioner argued that the administrative ruling violated his right to procedural protection under the Constitution, but the Court found the complaint procedurally defective. Having previously warned the petitioner multiple times about the necessity of legal representation and proper filing requirements, the Court deemed further warnings unnecessary and ineffective. Consequently, the complaint was rejected without an oral hearing to prevent circumvention of statutory filing rules.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 34 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without an oral hearing if the petitioner has repeatedly failed to meet formal requirements despite prior warnings, rendering further procedural instructions ineffective.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti Pavla Černoty, proti "usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. Aprk 12/2014", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. 5. 2014, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž mělo být zasaženo do jeho "práva na prostředek procesní ochrany" dle čl. 2 Ústavy České republiky, a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud nejdříve posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V této souvislosti zjistil, že stěžovatel podal ústavní stížnost v rozporu s ustanoveními § 30 odst. 1, § 31 odst. 2 a § 34 zákona o Ústavním soudu.
Z evidence podaných ústavních stížností je zřejmé, že od roku 2007 došlo Ústavnímu soudu několik set podání stěžovatele, z nichž převážná většina trpěla stejnými vadami. K jejich odstraňování byl stěžovatel mnohokrát vyzýván s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem), i o případných následcích neodstranění vytčených vad (viz např.
sp. zn. I. ÚS 257/09
,
III. ÚS 291/09
,
IV. ÚS 424/10
,
II. ÚS 1778/10
,
II. ÚS 289/11
,
II. ÚS 1354/14
, dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Jak již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech stěžovatele, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby byl stěžovatel v tomto konkrétním řízení opětovně vyzýván k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2014
Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj