Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1547/14 ECLI:CZ:US:2014:4.US.1547.14.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as inadmissible because the applicant failed to exhaust the appeal remedy.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1547/14
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Nichteintreten / Unzulässig (Inadmissible)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint as inadmissible. The applicant, convicted of intentional damage to property, argued for a violation of judicial protection rights. The court ruled that the applicant had not exhausted all legal remedies, specifically the appeal (dovolání), which remained pending at the time of filing.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law on the Constitutional Court § 75 para. 1; The principle of subsidiarity requires that a constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all available legal remedies provided by the legal order.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissible subsidiarity principle legal protection Czech Constitutional Court pending appeal

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law on the Constitutional Court, § 75 para. 1
Law on the Constitutional Court, § 75 para. 2
Law on the Constitutional Court, § 43 para. 1 letter e)

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatele J. N., zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Liberci, 1. máje 535/50, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 4 T 75/2011-77 ze dne 13. května 2013 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 55 To 327/2013-91 ze dne 11. února 2014 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení práva na soudní a jinou právní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Liberci č. j. 4 T 75/2011-77 ze dne 13. května 2013 byl stěžovatel uznán vinným, že v Liberci 15 dne 23. ledna 2011 v době mezi 14.55 až 15.00 hod. na křižovatce ulic Sněhurčina a Kunratická úmyslně udeřil rukou do čelního skla motorového vozidla BMW 530 XD 560X, až prasklo, a způsobil tak škodu ve výši 12.156,- Kč společnosti Dalemik s.r.o. Jednání stěžovatele bylo právně kvalifikováno jako přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl stěžovateli výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba v délce jednoho roku. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla stěžovateli uložena povinnost nahradit společnosti Dalemik s.r.o. škodu ve výši 12.156,- Kč a podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla společnost Dalemik s.r.o. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č. j. 55 To 327/2013-91 ze dne 11. února 2014 podle § 256 tr. řádu zamítl.

Před tím, než Ústavní soud přikročí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny materiální a formální podmínky jejího věcného projednání.

Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). To znamená, že k věcnému projednání ústavní stížnosti může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho práva poskytuje, vyčerpal. V opačném případě by byla ústavní stížnost podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.

Dle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu v projednávané věci je posledním procesním prostředkem, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje, dovolání, přičemž stěžovatel byl dle zjištění Ústavního soudu poučen o možnosti jeho podání. Dále Ústavní soud z ústavní stížnosti a dotazem na Okresní soud v Liberci zjistil, že stěžovatel dovolání podal a o tomto dovolání nebylo dle sdělení Okresního soudu v Liberci dosud rozhodnuto.

Ústavní soud dospěl tedy k závěru, že stěžovatel v projednávané věci před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a jeho ústavní stížnost je tak dle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.

Ústavní soud se pro úplnost zabýval naplněním podmínek ust. § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, avšak splnění žádné z nich neshledal a stěžovatel jejich existenci ani netvrdil.

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako nepřípustný návrh odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. května 2014

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka