Constitutional complaint dismissed as inadmissible because the applicant failed to exhaust all legal remedies.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by REALIS-INVEST, s.r.o., against a district court judgment and a ruling suspending the appeal due to unpaid fees. The applicant argued violations of fair trial rights, but the court found the complaint inadmissible because the applicant had not yet exhausted all available legal remedies, specifically the appeal against the suspension ruling which remained pending. Consequently, the court dismissed the complaint under Section 75 of the Constitutional Court Act without calling the applicant to correct the procedural defect.
Legislator-Regeste
KI-generiertSection 72 of the Act on the Constitutional Court; Section 75 of the Act on the Constitutional Court: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies provided by law for the protection of their rights.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky, obchodní společnosti REALIS-INVEST, s.r.o., se sídlem Ostrava, Svojsíkova 2/1596, bez právního zastoupení, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 80 C 2/2010, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2013, č.j. 80 C 2/2010-204, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo, aby její věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v přítomnosti jejího zástupce dle čl. 38 odst. 2 Listiny, právo na rovnost účastníků řízení ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny a dále principy zakotvené v čl. 4 odst. 1 a Listiny.
2. Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholným orgánem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.
4. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
5. V souladu s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
6. Stěžovatelka svou ústavní stížností napadla rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 80 C 2/2010, jímž bylo soudem prvního stupně rozhodnuto ve věci samé, a dále usnesení téhož soudu ze dne 21. 11. 2013, č.j. 80 C 2/2010-204, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání stěžovatelky pro nezaplacení soudního poplatku. Z ustanovení § 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 202 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku je přípustné odvolání. Dotazem učiněným u Okresního soudu v Ostravě bylo Ústavním soudem zjištěno, že stěžovatelka tohoto opravného prostředku využila a proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí se odvolala, přičemž o tomto odvolání do dnešního dne nebylo rozhodnuto. S ohledem na právě uvedené tak Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje, a její ústavní stížnost je tak podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s ustanovením § 72 odst. 3 téhož zákona, nepřípustná.
7. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost představuje předčasně podaný a tudíž nepřípustný návrh, Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku k odstranění vady jejího podání spočívající v nedostatku právního zastoupení.
8. Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. května 2014
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu