Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint in ongoing criminal proceedings as procedurally inadmissible.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Alexandra Nestěry, zastoupeného JUDr. Kateřinou Ryslovou, advokátkou, se sídlem Ke Klimentce 2186/15, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 7 Tdo 861/2013, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 1. 2014, stěžovatel napadl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 7 Tdo 861/2013 (dále jen "usnesení Nejvyššího soudu"), kterým bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 45 T 17/2010 (dále jen "usnesení městského soudu"), jímž bylo podle § 231 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád"), za použití § 223 odst. 1 trestního řádu, z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. a) trestního řádu zastaveno trestní stíhání stěžovatele a dalších obviněných, pro skutek kvalifikovaný v obžalobě jako pokus zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen "trestní zákoník"), k § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, a rovněž bylo zrušeno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. 12 To 15/2013, kterým bylo usnesení městského soudu potvrzeno.

Obsahem ústavní stížnosti je polemika s názorem Nejvyššího soudu stran účastenství na amnestii podle rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013, č. 1/2013 Sb., kdy stěžovatel rozporuje Nejvyšším soudem užitý způsob počítání počátku a běhu příslušné doby dle čl. II amnestijního rozhodnutí.

Stěžovatel odkazuje na právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.

II. Ústavní stížnost není přípustná.

Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat, resp. nahrazovat.

V případě trestních řízení Ústavní soud již mnohokrát uvedl, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jež průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, či teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem. Intervence Ústavního soudu je v této fázi přípustná pouze výjimečně, a to za situace, pokud by šlo o zásah do základních práv a svobod, který by nebylo možno odčinit jinak (zejména vzetí do vazby). Pak by, po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, mohla přicházet v úvahu ústavní stížnost (shodně např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 2681/07

).

Stěžovatel podává ústavní stížnost v situaci, kdy trestní řízení před obecnými soudy dosud neskončilo. Ústavní stížnost je tedy předčasná (obdobně viz usnesení Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 1010/13

,

IV. ÚS 2391/13

).

Ústavní soud proto, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k principu minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2014

Radovan Suchánek v. r.

soudce zpravodaj