Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded due to repeated identical arguments in similar cases.

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti multigate, a.s., IČ 259 12 186, se sídlem Olomouc, Riegrova 373/6, právně zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Olomouc, Wellnerova 1322/3C, směřující proti rozhodnutí Odboru finančního Úřadu městské části Brno - sever ze dne 26. května 2011, č.j. OF/013392A/11, proti rozhodnutí Úřadu městské části Brno - Židenice ze dne 15. června 2011, č.j. VLT 9/2011, proti rozhodnutí Majetkového odboru Úřadu městské části Brno - jih ze dne 30. června 2011, č.j. MCBJIH/05503/2011/Pie, proti rozhodnutím Magistrátu města Brna ze dne 21. července 2011, č.j. MMB/398472/2011 [správně MMB/279786/2011], ze dne 1. srpna 2011 č.j. MMB/0291202/2011, ve znění rozhodnutí ze dne 30. srpna 2011, č.j. MMB/0324304/2011, a ze dne 22. července 2011, č.j. MMB/280147/2011, a proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 10. dubna 2013, č.j. 31 Af 104/2011-90; č.j. 31 Af 106/2011-90 a č.j. 31 Af 107/2011-90, a Nejvyššího správního soudu ze dne 13. srpna 2013, č.j. 2 Afs 43/2013-41, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla narušena její ústavně zaručená práva, zakotvená v čl. 2 odstavcích 3 a 4, v čl. 90 a v čl. 95 Ústavy ČR, a dále v čl. 2 odstavci 2, v čl. 11 odstavci 5, v čl. 26 odstavci 1 a v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Úřad městské části Brno - sever nevyhověl žádosti stěžovatelky o vrácení přeplatku na místním poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj ve výši 185.000,- Kč. Odvolání stěžovatelky Magistrát města Brna rozhodnutím ze dne 21. července 2011, č.j. MMB/279785/2011, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil (zde stěžovatelka, s ohledem na množství obdobných řízení uvedla omylem nesprávné č.j. MMB/398472/2011, vztahující se k jinému obdobnému řízení). Správní žalobu stěžovatelky zamítl Krajský soud v Brně rozsudkem č.j. 31 Af 104/2011-90;

Rozhodnutím, č.j. VLT 9/2011, Úřad městské části Brno - Židenice nevyhověl žádosti stěžovatelky o vrácení přeplatku na místním poplatku ve výši 213.063,- Kč a 5.000,- Kč. Odvolání Magistrát města Brna zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil, rozhodnutím ze dne 1. srpna 2011. Vzhledem k tomu, že přitom užil nesprávné č.j. napadeného rozhodnutí, tuto chybu napravil rozhodnutím o opravě zřejmé nesprávnosti ze dne 30. srpna 2011. Následnou správní žalobu Krajský soud v Brně zamítl rozsudkem č.j. 31 Af 106/2011-90.

Úřad městské části Brno - jih zamítl žádost stěžovatelky o vrácení přeplatku na místním poplatku v částce 140.000,- Kč. Odvolání Magistrát města Brna zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Správní žalobu stěžovatelky zamítl Krajský soud v Brně rozsudkem č.j. 31 Af 107/2011-90.

Rozhodnutí Krajského soudu v Brně napadla stěžovatelka kasačními stížnostmi, které napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud spojil ke společnému projednání (výrok I.) a následně je odmítl (výrok II.), aniž by žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok III.).

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti, stručně řečeno, obsáhle popsala svůj nesouhlas s napadenými rozhodnutími o místních poplatcích za výherní hrací přístroje povolené Ministerstvem financí ČR.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisy Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Af 104/2011; sp. zn. 31 Af 106/2011 a sp. zn. 31 Af 107/2011, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Jak je již výše naznačeno, stěžovatelka vedla celou řadu obdobných správních řízení, soudních správních řízení a rovněž podala celou řadu ústavních stížností. Ústavní soud tak v současné době eviduje 17 shodných podání stěžovatelky, lišících se v původci primárního rozhodnutí a označení následných řízení, avšak shodující se v argumentaci stěžovatelky, jíž proti pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci brojí. Proto považuje čtvrtý senát předchozí rozhodnutí Ústavního soudu za dostatečná pro vysvětlení důvodů, proč neshledal v jednotném postupu správních soudů v napadených rozhodnutích stěžovatelkou namítaná pochybení. Proto bez dalšího proto odkazuje na rozhodnutí stěžovatelce známá, vydaná například pod

sp. zn. II. ÚS 2878/13

;

sp. zn. III. ÚS 3343/13

; či

II. ÚS 3440/13

.

Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci tak z výše popsaných důvodů nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2014

Vladimír Sládeček v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu