Constitutional Court dismisses appeal as lower court acted within legal bounds and no constitutional violation occurred.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky Kopretina - zahradnické služby s.r.o., se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 290/16, zastoupené JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Hořovicích, Husovo nám. 65/2, směřující proti výroku I. b) rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 8 To 348/2013-8822 ze dne 18. prosince 2013, kterou se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud rozhodl, že zabraná nemovitost noční klub Cohiba, Rozvadov 58, Tachov, zapsaný v KN Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Tachov na LV X v k.ú. Rozvadov, který je ve vlastnictví stěžovatelky, se vrací stěžovatelce, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného výroku rozhodnutí Krajského soudu v Plzni a dále toho, aby Ústavní soud rozhodl, že v záhlaví uvedená zabraná nemovitost (dále jen "noční klub Cohiba") se vrací stěžovatelce.

Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Tachově rozsudkem č. j. 9 T 146/2005-7282 mimo jiné ve výroku III. rozhodl, že se podle ust. § 73 odst. 1 písm. c) trestního zákona zabírají noční klub Cohiba a další blíže specifikované nemovitosti označené jako noční klub Royal, vše ve vlastnictví stěžovatelky. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka a státní zástupce odvolání. Státní zástupce tak učinil proto, že okresní soud měl předmětné nemovitosti zabrat podle trestního zákoníku, nikoli podle trestního zákona. K uvedeným odvoláním Krajský soud v Plzni v záhlaví citovaným rozhodnutím rozhodl, že podle ust. § 101 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku se zabírá noční klub Cohiba.

Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení, včetně provádění důkazů, vyvození skutkových a právních závěrů a interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů.

Podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávané věci odvolací soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím rozhodl v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině základních práv a svobod. V řízení byl dostatečně zjištěn skutkový stav a ústavní stížností napadené rozhodnutí je též logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodněno. Odvolací soud se v něm vypořádal dostatečně se všemi relevantními skutečnostmi i odvolacími námitkami stěžovatele a státního zástupce a jeho závěr nelze rozhodně označit ani za (extrémně) rozporný s principy spravedlnosti. Ústavní soud tak proto na napadené rozhodnutí pouze odkazuje s tím, že mu nemá z hlediska ústavnosti co vytknout. To, že s ním stěžovatelka nesouhlasí, zásah do jejích práv nezakládá.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Pokud jde o návrh stěžovatelky, kterým se stěžovatelka domáhala vydání rozhodnutí, jímž se zabraná věc vrací stěžovatelce, konstatuje Ústavní soud, že k přijetí takového rozhodnutí není příslušný, a proto mu nezbylo, než v této části ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, taktéž odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 14. dubna 2014

Vladimír Sládeček v.r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu