Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of lawyer representation and formal defects despite prior warnings.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the plaintiff against lower court rulings regarding the replacement of consent for deposit issuance. The court found the submission lacked a full power of attorney and failed to specify violated constitutional rights, despite the plaintiff having previously been instructed on these formal requirements. The court ruled that repeated warnings in identical cases rendered further individual instructions ineffective and formalistic, leading to the dismissal without oral proceedings.
Legislator-Regeste
KI-generiertLaw č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, § 30 odst. 1; § 41 odst. 1 písm. b); § 43 odst. 1 písm. a): A constitutional complaint lacking a full power of attorney and essential formal elements is inadmissible, and repeated prior warnings in identical cases preclude further individual instructions as ineffective.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti spolku CENTRUM CONSULTANT FINANCE, IČ: 22827854, se sídlem Ostrava - Hulváky, Sokola Tůmy 1099/1, proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 32/2014-45 a proti rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2013 ve věci č. j. 31 C 201/2012-33, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel podanou ústavní stížností brojí proti shora označeným rozhodnutím obecných soudů (vydaných v rámci řízení o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy) a současně žádá o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení před Ústavním soudem.
Z evidence Ústavního soudu bylo ke dni rozhodnutí v této věci zjištěno, že stěžovatel podal k Ústavnímu soudu desítky obdobných podání. Z mnoha řízení vyplývá, že stěžovatel byl opakovaně poučen o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti. Za uvedenou dobu byl tedy stěžovatel dostatečně informován o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby byla k podané ústavní stížnosti přiložena plná moc advokáta, který stěžovatele zastupuje.
Ačkoliv byl tedy stěžovatel již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, je zjevné, že ani nyní projednávané podání základní formální náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nesplňuje. Stěžovatel není právně zastoupen dle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, když k návrhu nebyla přiložena plná moc pro zastupování. Podání nesplňuje ani další zákonem o Ústavním soudu požadované náležitosti (např. není z něj zřejmé, jaká ústavně zaručená práva měla být porušena a čeho konkrétně se stěžovatel domáhá).
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání. Vyvodit vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se vytčené vady odstranit nezdaří. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a dalších vadách dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení - pro konkrétní řízení - neefektivním a formalistickým. Navíc, jak zjistil Ústavní soud v jiném (ale obsahově shodném) řízení ve věci téhož stěžovatele, řízení o určení advokáta k poskytnutí právní služby dle ustanovení § 18 zákona o advokacii (spočívající v zastoupení stěžovatele před Ústavním soudem), bylo Českou advokátní komorou zastaveno (č. j. 632/14 ze dne 19. 3. 2014), protože stěžovatel, ve lhůtě poskytnuté Českou advokátní komorou, ani nedoložil, která osoba je oprávněna za něj jednat, ani nepředložil originál plné moci opravňující k jeho zastupování.
Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení zákonné lhůty pro podání ústavní stížnosti stanovené v ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Soudce zpravodaj, s ohledem na uvedené skutečnosti, shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto stěžovatelovo podání bez ústního jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2014
Radovan Suchánek
soudce zpravodaj