Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 3916/13 ECLI:CZ:US:2014:3.US.3916.13.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet statutory filing requirements and lack of legal representation.

Geschäftsnummer III.ÚS 3916/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings regarding a deposit consent. The applicant failed to comply with statutory requirements, specifically lacking a lawyer's power of attorney and failing to specify violated rights. Consequently, the court dismissed the request without a hearing under the relevant constitutional court law.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Zákon o Ústavním soudu § 30 odst. 1; § 43 odst. 1 písm. a): A constitutional complaint is inadmissible if it does not meet statutory requirements, such as lacking legal representation or failing to clearly state the alleged violation of constitutional rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint admissibility legal representation requirement power of attorney defect Constitutional Court procedure statutory filing requirements

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o návrhu CENTRUM CONSULTANT FINANCE, IČ: 22827854, se sídlem Ostrava, Sokola Tůmy 1099/1, směřujícímu proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2013, č.j. 57 Co 579/2013-58, a rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2013, č.j. 23 C 98/2012-38, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podáním ze dne 15. 12. 2013, doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 12. 2013, stěžovatel brojil proti shora specifikovaným rozhodnutím vydaným v rámci řízení o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy. Stěžovatel zároveň Ústavní soud požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o jeho ústavní stížnosti.

2. Podání stěžovatele však nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel nebyl právně zastoupen dle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, k návrhu nebyla přiložena plná moc pro zastupování a podání nesplňovalo ani další zákonem požadované náležitosti (např. z něj nebylo zřejmé, jaká ústavně zaručená práva měla být porušena a čeho konkrétně se stěžovatel domáhá).

3. Soudce zpravodaj proto stěžovatele vyzval dopisem ze dne 23. 1. 2014 k odstranění výše uvedených nedostatků, a to ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení této výzvy. Stěžovateli se zároveň dostalo poučení o následcích jejího nesplnění. Stěžovatel byl ze strany Ústavního soudu poučen rovněž o tom, že Ústavní soud navrhovatelům ani jiným účastníkům pro řízení o ústavních stížnostech advokáty neustanovuje, tito však mají možnost požádat o určení advokáta k poskytnutí právní služby Českou advokátní komoru; kontakt na ni byl uveden v přehledu. Jak vyplývá z údajů na doručence, převzal stěžovatel tuto výzvu dne 25. 1. 2014.

4. Svým podáním ze dne 21. 2. 2014, jež bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 23. 2. 2014, stěžovatel v reakci na výše uvedenou výzvu požádal Ústavní soud, aby mu k odstranění vad podání byla ze strany soudu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů s odůvodněním, že dosud neobdržel od České advokátní komory žádné vyjádření k jeho žádosti o určení advokáta.

5. Žádosti stěžovatele o prodloužení lhůty Ústavní soud fakticky vyhověl, protože neodmítl jeho návrh kvůli neodstranění vad až do dnešních dnů.

6. Vytčené vady, v prvé řadě absenci zastoupení advokátem, však stěžovatel ani přes faktické prodloužení lhůty nenapravil. Lhůta poskytnutá stěžovateli proto uplynula marně a bylo nutno postupovat ve smyslu již zmíněného poučení.

7. Jen pro úplnost soudce zpravodaj dodává, že Ústavní soud nikomu právní zastoupení nezajišťuje. Ustálenou judikaturou nepřipustil přiměřené použití § 30 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, když neshledal podmínky pro takový postup podle § 63 zákona o Ústavním soudu. Právní řád totiž připouští určení advokáta i pro řízení před Ústavním soudem rozhodnutím České advokátní komory [§ 18 odst. 2, § 45 odst. 2 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů], čímž je vytvořen procesní nástroj k zajištění kvalifikovaného právního zastoupení, a tedy i přístupu k Ústavnímu soudu. V praxi tato úprava nevyvolává u stěžovatelů obtíže.

8. Soudce zpravodaj, s ohledem na uvedené skutečnosti, návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. dubna 2014

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu