Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet formal requirements and lack of legal representation.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the applicant's request for a constitutional complaint, citing a failure to comply with mandatory formal requirements under the Constitutional Court Act. Although the applicant had previously been instructed on the necessity of legal representation and a power of attorney, the court deemed further individual warnings ineffective given the applicant's history of over 100 submissions in the last six months. Consequently, the court applied the provision allowing for the dismissal of the complaint without a prior opportunity to cure the defects.
Legislator-Regeste
KI-generiertZákon o Ústavním soudu § 30 odst. 1; § 43 odst. 1 písm. a): The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint if it fails to meet formal requirements, provided the applicant has been sufficiently informed of these requirements through prior identical proceedings.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o návrhu stěžovatele CENTRUM CONSULTANT FINANCE, IČ 22827854, se sídlem Sokola Tůmy 1099/1, Ostrava - Hulváky, bez zastoupení, proti rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2013 č. j. 31 C 234/2012-38 a rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 35/2014-58, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 23. 3. 2014 stěžovatel brojil proti rozhodnutím obecných soudů vydaným v rámci řízení o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy. Stěžovatel v návrhu požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení před Ústavním soudem.
Ačkoliv byl stěžovatel již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, je zjevné, že ani nyní podaný návrh základní formální náležitosti ústavní stížnosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") nesplňuje. Stěžovatel nebyl právně zastoupen dle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, k návrhu nebyla přiložena plná moc pro zastupování a podání nesplňovalo ani další zákonem o Ústavním soudu požadované náležitosti (např. nebylo z něj zřejmé, jaká ústavně zaručená práva měla být porušena a čeho konkrétně se stěžovatel domáhá).
Z evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal v posledním půl roce k Ústavnímu soudu přes 100 podání. Z mnoha řízení vyplývá, že stěžovatel byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen. Za zmíněnou dobu byl tedy stěžovatel opakovaně a dostatečně informován o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby byla k podané ústavní stížnosti přiložena plná moc advokáta, který stěžovatele zastupuje.
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání. Vyvodit vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se vytčené vady odstranit nezdaří. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a dalších vadách dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Navíc, jak zjistil Ústavní soud v jiném řízení (ale obsahově shodném) ve věci téhož stěžovatele, řízení o určení advokáta k poskytnutí právní služby dle § 18 zákona o advokacii (spočívající v zastoupení stěžovatele před Ústavním soudem), bylo Českou advokátní komorou zastaveno (č. j. 632/14 ze dne 19. 3. 2014), protože stěžovatel nedoložil, ve lhůtě poskytnuté Českou advokátní komorou, ani kdo je oprávněn za něj jednat, ani originál plné moci opravňující k jeho zastupování.
Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2014
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj