Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding property rights violation in vehicle custody release case.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Bohuslav Pecina against lower court decisions denying the release of a vehicle from custody. The applicant argued that the courts violated his property rights under Article 11 of the Charter by requiring explicit consent from the person who declared the vehicle, even though he acquired the car in good faith. The Court ruled that the lower courts correctly applied civil procedure law and that the dispute did not reach the constitutional level, as it concerned procedural steps rather than a direct infringement of fundamental rights.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses constitutional complaints that merely express disagreement with the interpretation of subordinate law by ordinary courts when no direct interference with constitutionally guaranteed fundamental rights has occurred.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele Bohuslava Peciny, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Mišingerem, advokátem se sídlem Minská 38, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2013 č. j. 20 Co 646/2012-176 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2012 č. j. 100 Sd 127/2011-122, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížností, doručené Ústavnímu soudu dne 13. 3. 2013, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů z důvodu porušení jeho ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Napadeným usnesením Městského soudu v Brně byla zamítnuta stěžovatelova žádost na vydání předmětu (automobilu) z úschovy, který byl do úschovy Městského soudu v Brně vydán na základě žádosti výzvy Policie ČR s odůvodněním, že se jedná o věc důležitou v trestním řízení. Soud první instance odůvodnil zamítavé usnesení tím, že pokud ke složení do úschovy došlo proto, že někdo jiný než příjemce (stěžovatel) uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy, je k jeho vydání zapotřebí souhlasu všech účastníků řízení. Přihlašovatel se na výzvu soudu ke sdělení, zda s vydáním souhlasí či nikoliv, nevyjádřil. Za takové situace nelze předmět úschovy vydat, ledaže by byl souhlas nahrazen pravomocným rozhodnutím soudu dle ustanovení § 185e zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.").
3. Krajský soud v Brně rozhodl o odvolání stěžovatele napadeným usnesením, kterým usnesení soudu prvního stupně potvrdil, a to na základě totožné argumentace, dle které nelze předmět úschovy vydat, nevysloví-li přihlašovatel věci výslovný souhlas. V takovém případě je potřeba postupovat dle ustanovení § 185e o. s. ř. a podat návrh k soudu na nahrazení souhlasu přihlašovatele.
4. Stěžovatel ve své stížnosti polemizuje se závěry obecných soudů a tvrdí, že nesprávným výkladem zákona bylo zasaženo do jeho práva na ochranu vlastnictví, zakotveného v čl. 11 Listiny, neboť stěžovatel nabyl předmětný vůz v dobré víře. V takovém případě může k nabytí vlastnického práva dojít i v případě, že prodávající vlastníkem není (ustanovení § 446 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku).
5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud, jak plyne z judikatury, následuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci [srov. nález
sp. zn. III. ÚS 23/93
ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)], která odráží skutečnost, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy), a jako takový v rámci této soustavy neplní funkci další instance. Z toho důvodu Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod.
6. Stěžovatel ve své stížnosti vyjadřuje svůj nesouhlas s výkladem podústavního práva obecnými soudy. Předmětem řízení o vydání předmětu úschovy, v rámci kterého byla vydána napadená rozhodnutí, nebylo určení vlastnického práva, to v něm ani nebylo nijak zpochybněno. Vydání věci bylo zamítnuto toliko na základě absence souhlasu přihlašovatele, přičemž tento postup je plně v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními. Stěžovatel byl nadto v rozhodnutích obou stupňů řádně poučen o tom, jak má postupovat, aby mu předmět úschovy byl vydán, tedy že má podat návrh na nahrazení souhlasu přihlašovatele rozhodnutím soudu. Žádný s aspektů projednávané stížnosti proto nedosahuje ústavní roviny.
7. Na základě výše uvedeného proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu