IV.ÚS 775/14 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti Josefa Adamce, zastoupeného JUDr. Tomášem Machem, LL.M., Ph.D, advokátem se sídlem Křižíkova 18, Praha 8, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih č. j. 8 C 239/2013-54 ze dne 22. 11. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 2, čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 90 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byl zavázán zaplatit České kanceláři pojistitelů částku 1 420 Kč s příslušenstvím. Uvedená částka představuje příspěvek za provoz nepojištěného vozidla stanovený podle § 24c odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen "zákon č. 168/1999 Sb."), za období od 21. 6. 2010 do 18. 8. 2010.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že v rozhodném období sice byl ve smyslu zákona vlastníkem a provozovatelem předmětného motocyklu, avšak vozidlo v tomto období neprovozoval na pozemní komunikaci a neměl proto ani povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Podle stěžovatele soud nesprávně zaměňuje pojmy provozovatel vozidla a provozování vozidla. Podle jeho názoru se povinnost pojištění vztahuje na vozidla provozovaná na veřejně přístupné pozemní komunikaci, nikoli pouze registrovaná s neodevzdanou registrační značkou.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným ostatním soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny.

Dospěl poté k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud především uvádí, že napadené rozhodnutí týkající se částky 1 420 Kč s příslušenstvím je rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné, jde tedy o rozhodnutí v tzv. bagatelní věci. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu v případě bagatelních věcí lze k přezkumu věci z ústavněprávního hlediska přikročit jen v případech zcela evidentní svévole orgánů veřejné moci, neboť tato částka již jen pro svou výši - není schopna současně představovat porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 405/04

). O takový případ však nejde.

Ústavní soud dále konstatuje, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují.

Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí srozumitelně vysvětil, že za situace, kdy stěžovatel byl v rozhodném období vlastníkem vozidla, ale neodevzdal příslušnému orgánu evidence vozidel tabulky s registrační značkou k tomuto vozidlu, nelze dospět k jinému závěru, než že byl v tomto období provozovatelem vozidla. Je zcela irelevantní, zda s vozidlem reálně jezdil po komunikacích či nikoliv. Stěžovatel byl proto zavázán k povinnosti zaplatit zákonný příspěvek, neboť jako vlastník vozidla nevyřazeného z evidence nezaplatil zákonné pojištění. Soudní rozhodnutí je patřičně odůvodněno, je v něm uvedeno, jaké skutečnosti má soud za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které předpisy aplikoval, přičemž přijatým závěrům nelze z ústavního hlediska nic vytknout (srov. též rozhodnutí Ústavního soudu v obdobných věcech

sp. zn. III. ÚS 3411/12

,

I. ÚS 3739/12

,

I. ÚS 47/13

dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Vzhledem k výše uvedenému byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. dubna 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu