Constitutional Court dismisses appeal claiming excessive detention duration and lack of detention grounds.

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, ve věci stěžovatele D. K., t.č. Věznice Plzeň, zastoupeného JUDr. Janem Nohejlem, advokátem se sídlem Sokolovská 33/240, Praha 8, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6.1.2014 č.j. 11 To 155/2013-5550, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 5. 3. 2014 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení vrchního soudu, neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní subjektivní práva (svobody), jež jsou mu garantována zejména čl. 8 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel žádá, aby jeho věc byla projednána přednostně. Napadeným usnesením byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti prvostupňovému rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby. V ústavní stížnosti stěžovatel zejména tvrdí, že v jeho případě byla překonána nejvyšší přípustná doba vazebního omezení v rámci přípravného řízení. Dále má stěžovatel za to, že u něj již nejsou dány důvody vazby ve smyslu § 67 písm. a) trestního řádu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ke stěžovatelově námitce o překročení maximální přípustné doby vazebního omezení může Ústavní soud toliko odkázat na komentářovou literaturu [srov. Šámal, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 4700 s.], jíž se stěžovatel sám explicitně dovolává. Zde je na stěžovatelem odkazované straně 856 výslovně uvedeno: "V případě, že doba trvání vazby nebyla nepřetržitá, je třeba [jednotlivé doby sčítat - slova v hranaté závorce jsou v originále kurzivou - poznamenal Ústavní soud], přičemž u každé doby trvání vazby se lhůta počítá od okamžiku k okamžiku (a momento ad momentum - srov. § 72a odst. 4 - a to přesto, že toto ustanovení hovoří o ‚dni?, kdy byl spis doručen státnímu zástupci), až by dosáhla konkrétní lhůty celkového trvání vazby stanovené v § 72a odst. 1 a 2)." Protože byl tedy stěžovatel omezen na svobodě (přesněji zadržen) částečně "nikoliv nepřetržitě", je třeba v tomto rozsahu zmíněné omezení počítat "od okamžiku k okamžiku", nikoli po dnech.

I podle Ústavního soudu u stěžovatele trvají vazební důvody, neboť jím proklamované sociální zázemí se stěžovateli rozpadlo, k domu, v němž proklamuje přání se zdržovat, nemá pevnou vazbu a z výsledků získaných operativně-pátrací technikou plyne, že se v minulosti cíleně skrýval.

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k okamžiku doručení stěžovatelovy ústavní stížnosti přitom není pochyb, že tato byla projednána přednostně [srov. k tomu přiměřeně usnesení Ústavního soudu z 23. 2. 2006

sp. zn. III. ÚS 544/05

].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2014

Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu