Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of administrative compensation remedies under state liability law.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Jiří Brejcha regarding unlawful detention compensation. The petitioner argued that his fundamental rights were violated by an eight-month detention without trial, resulting in permanent health issues. The Court ruled that the complaint was inadmissible because the petitioner failed to exhaust the specific administrative remedies provided by the State Liability Act before seeking constitutional relief.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court must reject a constitutional complaint if the applicant has not first utilized all available procedural remedies, including specific administrative compensation proceedings, as required by the principle of subsidiarity.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Brejchy o odškodnění nezákonné vazby, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že byl v době od 9. 10. 2002 - 15. 5. 2003 držen ve vazbě ve vazební věznici Jiřice, ačkoliv se trestného činu, z něhož byl obviněn, nedopustil. Z vazby byl propuštěn na svobodu teprve po osmi měsících. Nezákonným rozhodnutím o vazbě tak byla porušena stěžovatelova lidská práva a v důsledku psychického traumatu má stále zdravotní potíže, v jejichž důsledku mu byl přiznán plný invalidní důchod. Za nezákonnou vazbu nebyla stěžovateli dosud poskytnuta náhrada za vzniklou újmu, a proto se stěžovatel obrací na Ústavní soud o prošetření jeho případu a zjednání nápravy, pokud jde o uspokojení jeho nároku na finanční odškodnění.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen přezkoumat její formální náležitosti a podmínky přípustnosti.
Ústavní stížnost jsou oprávněni podat fyzická osoba nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda [ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Podle ust. § 75 odst. 1 citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To znamená, že se zřetelem k subsidiaritě ústavněprávního přezkumu ústavní stížnost není takovým procesním prostředkem, jenž by mohl být využit k ochraně práva vedle prostředků jiných ke zjednodušení nebo obejití stanoveného právního postupu. Ochrana základních práv a svobod totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména pak obecné justice (srov. čl. 4 Ústavy České republiky).
V návaznosti na výše uvedené jsou proto možnosti zásahu Ústavního soudu - i v případě náhrady újmy vzniklé z důvodu porušení práva na osobní svobodu - omezeny na situaci, kdy náprava nebyla zjednána uplatněnými standardními procesními prostředky. Ve vztahu k posuzované věci upravuje postup při uplatňování nároku na náhradu škody za porušení práva na osobní svobodu rozhodnutím o vazbě zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."), který v ustanoveních § 14 a § 15 stanoví postup a lhůty pro uplatnění tohoto nároku poškozenou osobou. Právě užití tohoto institutu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem dle ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. je v posuzované věci nezbytnou podmínkou přípustnosti uplatnění ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti netvrdí (ani to nedokládá), že by před jejím podáním uplatnil svůj nárok na náhradu vzniklé újmy postupem stanoveným zákonem č. 82/1998 Sb. Jeho ústavní stížnost však za těchto podmínek není způsobilá k meritornímu projednání Ústavním soudem, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou. Ústavní soud stěžovatele nevyzýval k odstranění vad podání, neboť by tímto postupem nebylo možno shora uvedený odmítavý výrok usnesení odvrátit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2014
Michaela Židlická, v. r.
soudkyně zpravodajka