Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 472/14 ECLI:CZ:US:2014:2.US.472.14.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to comply with mandatory lawyer representation requirements.

Geschäftsnummer II.ÚS 472/14
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Pavel Černota against a Supreme Administrative Court judgment. The Court found that the complaint violated mandatory procedural requirements under the Constitutional Court Act, specifically the necessity of legal representation. Although the applicant had been previously warned about these formalities in similar past cases, the Court deemed further individual warnings ineffective and formalistic.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint ex officio if it fails to meet statutory formal requirements, particularly the mandatory requirement for legal representation, even if the applicant was previously warned.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal mandatory lawyer representation procedural formalities Constitutional Court Act legal representation requirement ineffective warning procedural inadmissibility

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu
1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítl.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti Pavla Černoty, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Ans 19/2013 ze dne 13. 11. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. 2. 2014, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž mělo být zasaženo do jeho "práva na spravedlivý přezkum".

Ústavní soud nejdříve posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V této souvislosti zjistil, že stěžovatel podal ústavní stížnost v rozporu s ustanoveními § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Z evidence podaných ústavních stížností je zřejmé, že od roku 2007 došlo Ústavnímu soudu mnoho dalších podání stěžovatele, z nichž většina trpěla stejnými vadami. K jejich odstraňování byl stěžovatel mnohokrát vyzýván s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad (viz např.

sp. zn. I. ÚS 257/09

,

sp. zn. III. ÚS 291/09

,

sp. zn. IV. ÚS 424/10

,

II. ÚS 1778/10

,

sp. zn. II. ÚS 289/11

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Jak již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech stěžovatele, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby byl stěžovatel v tomto konkrétním řízení opětovně vyzýván k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2014

Jiří Zemánek, v. r.

soudce zpravodaj