Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding denial of legal costs in constitutional proceedings.

Ústavní soud rozhodl dne 22. ledna 2014 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, v právní věci stěžovatele Vinh Nguyen Thanh, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Spálená 14, Praha 1, o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 22 C 209/2012-103 ze dne 27. 11. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 10. 12. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") č. j. 22 C 209/2012-103 ze dne 27. 11. 2013, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR o náhradu škody ve výši 8.640,-Kč s příslušenstvím. Předmětná částka představovala náklady, které stěžovatel vynaložil na právní zastoupení v řízení o ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn. III. ÚS 3659/10

. Dle přesvědčení stěžovatele došlo vydáním napadeného rozhodnutí k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k posouzení námitek v ní obsažených.

Podstatou ústavní stížnosti bylo tvrzení stěžovatele, že obvodní soud pochybil, pokud mu nepřiznal nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložil na právní zastoupení v řízení o ústavní stížnosti.

Obvodní soud odůvodnil zamítnutí žaloby odkazem na ustanovení § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."), dle nějž může náhradu nákladů řízení poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Obvodní soud konstatoval, že stěžovatel měl možnost domáhat se náhrady nákladů v řízení před Ústavním soudem postupem dle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu a jestliže tak neučinil, nemůže se domáhat náhrady dle zákona č. 82/1998 Sb.

Ústavní soud se již shodnou právní otázkou zabýval v usnesení

sp. zn. I. ÚS 1674/13

ze dne 30. 10. 2013 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž dospěl k závěru, že předmětnému názoru obvodního soudu nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Na závěry obsažené v citovaném usnesení, od nichž Ústavní soud neměl ani v nyní projednávané věci důvod se jakkoliv odchýlit, lze v podrobnostech odkázat. Namítal-li stěžovatel, že Ústavní soud ve věci

sp. zn. III. ÚS 3659/10

o nákladech řízení vůbec nerozhodl, pak je třeba uvést, že Ústavní soud dle ustálené praxe pojímá rozhodnutí o náhradě nákladů řízení do výroku svého nálezu či usnesení toliko tehdy, je-li vznesen ze strany účastníka příslušný procesní návrh. Pokud takový návrh vznesen není a neshledá-li ani sám Ústavní soud důvod pro postup dle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, automaticky se uplatní zásada uvedená v § 62 odst. 3 téhož předpisu, dle níž si každý z účastníků hradí náklady, které mu vznikly, sám.

Jelikož Ústavní soud dospěl, shodně jako v citovaném rozhodnutí, k závěru, že k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele nedošlo, nezbylo mu než jeho ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2014

Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu