Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to exhaustion of administrative and judicial remedies.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Danuše Korczynské, proti rozhodnutí Ministerstva financí České republiky ze dne 31. 10. 2013 č. j. MF-84403/2013/39, a vyrozumění ministra financí České republiky o podnětu k přezkoumání č. j. MF 108690/2013/39, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") - zrušil v záhlaví označené rozhodnutí správního orgánu, jakož i přípis, jímž byla vyrozuměna, že její podnět k přezkoumání rozhodnutí dle § 121 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád"), nebyl shledán důvodným.

Ústavní stížností napadeným rozhodnutím ze dne 31. 10. 2013 č. j. MF-84403/2013/39 zamítlo Ministerstvo financí žádost stěžovatelky o prominutí spotřební daně z lihu ve výši 313 333 Kč, podanou podle § 55a zák. č. 337/1992 Sb., zákon o správě daní a poplatků, (dále jen "zákona o správě daní a poplatků").

Přípisem č. j. MF 108690/2013/39 ministr financí (poté) stěžovatelku vyrozuměl, že její podnět k přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí (č. j. MF-84403/2013/39) dle § 121 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád"), nebyl shledán důvodným.

V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí i vyrozumění ministra financí jsou "v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními potvrzenými závěry Městského soudu v Praze v rozsudku č. j. 10 Af 4/2011-74 ze dne 20. 8. 2013" a pokud by její ústavní stížnosti nebylo vyhověno, byla by nucena "stále dokola" podávat správní žaloby; byť je jí soudy vyhověno, ministerstvo financí pravomocná rozhodnutí soudu prý nerespektuje.

Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]; k tomu, aby však byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu.

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Ochrana veřejných subjektivních práv se uskutečňuje za podmínek stanovených zákony [viz zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "s. ř. s.")]; platí však, že některým veřejným subjektivním právům soudní ochrana poskytnuta není, a jak soudní řád správní formou kompetenčních výluk (§ 70 s. ř. s.) tak i zvláštní zákony identifikují "některé úkony správního orgánu", jež jsou z přezkumu ve správním soudnictví vyloučeny.

Pod úkony správního orgánu, vyloučené ze soudního přezkumu, však rozhodnutí o prominutí daně vydané dle § 55a zákona o správě daní a poplatků podřadit nelze, a samy soudy, rozhodující ve správním soudnictví, potažmo Nejvyšší správní soud soudní přezkum reálně připustily (srov. sp. zn. 2 Afs 207/2005, sp. zn. 2 Afs 4/2006, sp. zn. 8 Afs 127/2005, jakož i celá řada dalších, dostupných na www.nssoud.cz).

Proto i zde platí (stejně jako tomu bylo v obdobných věcech stěžovatelky, o nichž bylo rozhodnuto usneseními

sp. zn. III. ÚS 551/11

,

sp. zn. III. ÚS 963/09

), že byl-li jí otevřen prostor pro žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 s. ř. s., je ústavní stížnost podána za situace, kdy stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jeho práva poskytuje; tomu pak odpovídají i důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

V této souvislosti Ústavní soud nadto poznamenává - vzhledem k tvrzení stěžovatelky o nerespektování soudních rozhodnutí žalovaným - že zjevně pomíjí důvody, pro které bylo předcházející rozhodnutí žalovaného rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2013 č. j. 10 Afs 4/2011-74 zrušeno; stalo se totiž toliko pro jeho procesní vadu (nepřezkoumatelnost), nikoliv proto, že by požadavek stěžovatelky o prominutí daně byl soudem shledán opodstatněným.

O výjimečné okolnosti, za kterých podle § 75 odst. 2 písm. a) a písm. b) zákona o Ústavním soudu vyčerpat všechny procesní prostředky není nezbytné, zde tudíž nejde.

Ústavní stížnost není přípustná ani v části, v níž směřuje proti přípisu ministra financí, jímž bylo stěžovatelce oznámeno, že její podnět k přezkoumání rozhodnutí dle § 121 odst. 4 daňového řádu nebyl shledán důvodným. Je tomu tak proto, že - z povahy takového vyrozumění - jde o akt objektivně nezpůsobilý zasáhnout do veřejných subjektivních práv stěžovatelky (či jiného účastníka řízení), natožpak její základní práva či svobody porušit (srov.

sp. zn. I. ÚS 239/96

,

sp. zn. IV. ÚS 2148/11

,

sp. zn. II. ÚS 1147/08

).

Z těchto důvodů nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout.

Ústavní soud proto mimořádně nevyvozoval důsledky z nedostatku stěžovatelčina zastoupení advokátem, resp. považoval za nadbytečné činit úkony k tomu, aby tuto procesní vadu odstranila.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. ledna 2014

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj