Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding lawyer's representation and missed appeal deadline. Stewardship change did not invalidate power of attorney.

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, ve věci stěžovatelky Jany Jelínkové, právně zastoupené advokátem JUDr. Josefem Klofáčem, Sokolská 270, Česká Lípa, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2013 č. j. 29 Co 550/2013-405, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Ústavnímu soudu byl dne 10. 12. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí krajského soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s tím, jak se obecné soudy vypořádaly s její žádostí o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a především s tím, jak obecné soudy posoudily otázku jejího právního zastoupení v dotčeném soudním řízení. Stěžovatelka byla usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 5. 2010 sp. zn. O Nc 174/2009 zbavena způsobilosti k právním úkonům. Jejím opatrovníkem byl ustanoven postupně její bratr Roman Bodi, Přemysl Kopecký a nakonec obec Černousy.

Rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 12. 2. 2013 sp. zn. 11 P 66/2010 byla stěžovatelce uložena povinnost platit výživné na své nezletilé děti. V tomto řízení byla stěžovatelka zastoupena advokátem JUDr. Josefem Klofáčem, který tak činil na základě plné moci ze dne 13. 12. 2012 vystavené opatrovníkem stěžovatelky pana Přemysla Kopeckého. V průběhu soudního řízení byl výše zmíněný opatrovník své funkce zbaven a následně jej začala vykonávat obec Černousy. Podle náhledu stěžovatelky je třeba na zmocnění, na jehož základě zastupoval advokát JUDr.

Josef Klofáč stěžovatelku v řízení o výživném za ukončené, neboť došlo k zániku funkce opatrovníka, který plnou moc advokátovi vystavil. Usnesení okresního soudu ve věci výživného tak nemělo být zasíláno na adresu advokáta, neboť ten již v té době nemohl stěžovatelku zastupovat, a to právě s ohledem na zánik funkce opatrovníka, který vystavil advokátovi plnou moc pro zastupování stěžovatelky. Za zcela irelevantní je pak třeba považovat s ohledem na zdravotní stav stěžovatelky, informaci advokáta o tom, že je třeba podat do 22. 4. 2013 odvolání.

Stejně tak nelze v souvislosti s posuzováním žádosti o prominutí zmeškání lhůty přihlížet k tomu, že obec Černousy vystavila pro výše zmíněného advokáta dne 24. 5. 2013 plnou moc, na jejímž základě mohl stěžovatelku v dané věci zastupovat. O tom, že funkce původního opatrovníka zanikla, byl jak okresní soud, tak i protistrana informováni a museli tedy vědět, že nelze doručovat advokátovi a stejně tak, že tento nemůže v dané věci podat odvolání. Tomu byla nová plná moc vystavena až 24. 5. 2013, tedy po lhůtě pro podání odvolání.

Podle názoru stěžovatelky tak v dané věci došlo k porušení jejích základních práv a svobod garantovaných čl. 2 odst. 4 Ústavy, čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 až 4 a čl. 36 Listiny.

III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud napadené rozhodnutí krajského soudu přezkoumal, z úhlu pohledu tvrzeného zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, přičemž dospěl k závěru, že její ústavně zaručená práva porušena nebyla. V podrobnostech lze zcela odkázat na právní závěry uvedené v rozhodnutí odvolacího případně i nalézacího soudu.

Závěr stěžovatelky o tom, že současně se zánikem funkce opatrovníka dochází k zániku opatrovníkem vystavené plné moci, na jejímž základě poskytuje advokát opatrované právní služby, je zcela zavádějící a účelové tvrzení. I kdyby tomu tak bylo, je povinností advokáta postupovat ve věci tak, aby nedošlo k ohrožení či dokonce narušení zájmů klienta, jak se tomu stalo v předmětném případě. Měl-li advokát za to, že práva klientky ochrání v dané věci nejlíp tak, že podá odvolání, měl tak učinit, a to bez ohledu na to, že se subjektivně domnívá, že v dané věci došlo zbavením opatrovníka funkce také k zániku jím učiněných právních úkonů.

Namítá-li stěžovatelka porušení práva na spravedlivý proces, nutno konstatovat, že podle čl. 36 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov.

I. ÚS 2/93

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však zjištěno nebylo.

Z výše uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2014

Vladimír Sládeček, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu