Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 2881/13 ECLI:CZ:US:2014:3.US.2881.13.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint because constitutional review requires exhaustion of ordinary appeal remedies first.

Geschäftsnummer III.ÚS 2881/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Jaroslav Panochy against lower court rulings. The applicant argued for the annulment of judgments regarding a property sale obligation, but the Court found the complaint procedurally inadmissible. The decision rests on the requirement that all ordinary legal remedies, specifically the appeal (dovolání), must be exhausted before a constitutional review can proceed.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights, including extraordinary remedies like appeal which must be fully processed before constitutional review.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility ordinary appeal procedure procedural prerequisites Czech Constitutional Court

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst.
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 236 a násl. občanského soudního řádu
4 zákona o Ústavním soudu považovat dovolání podle § 236 a násl. občanského soudního řádu (k tomu blíže např.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Panochy, zastoupeného JUDr. Václavem Peňázem, advokátem v Brně, Pekařská 13, proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. dubna 2009 č. j. 10 C 163/2006-258, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. května 2013 č. j. 14 Co 340/2009-385 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2013 č. j. 22 Cdo 1205/2011-351, spolu s návrhem na přerušení řízení u Ústavního soudu do doby rozhodnutí dovolacího soudu, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

1. Návrhem (doručeným osobně dne 20. 9. 2013) stěžovatel navrhoval zrušit v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů. Rozsudkem okresního soudu byla zamítnuta žaloba stěžovatele na uložení povinnosti žalovanému učinit žalobci písemně nabídku k prodeji spoluvlastnického podílu nemovitosti, přičemž poslední a napadený rozsudek krajského soudu rozsudek okresního soudu potvrdil ve výroku o věci samé. Obsah ústavní stížnosti nemá rozumný smysl blíže reprodukovat vzhledem k následujícímu textu tohoto usnesení.

2. Stěžovatel byl poučen v napadeném rozsudku krajského soudu o možnosti podání dovolání s tím, že jeho přípustnost závisí na splnění podmínek ustanovení § 237 občanského soudního řádu.

3. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

4. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

5. V souzené věci je nutno za mimořádný opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu považovat dovolání podle § 236 a násl. občanského soudního řádu (k tomu blíže např. usnesení ze dne 28. 3. 2013

sp. zn. III. ÚS 772/13

, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel byl ostatně o možnosti jeho podání poučen v napadeném rozsudku. V ústavní stížnosti pak sám uvádí, že zároveň s ústavní stížností (ze dne 16. 9. 2013) podává dovolání. Rovněž na www.infosoud.justice.cz je uvedeno podání dovolání na poště dne 20. 9. 2013. Z ničeho neplyne, že by stěžovatel již tento mimořádný opravný prostředek "vyčerpal", tedy dosáhl rozhodnutí o něm. Vzhledem k tomu lze důvodně mít za to, že podmínka stanovená v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu splněna nebyla.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost a návrh s ní spojený mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. ledna 2014

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu