Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding contract invalidity due to prior performance.
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by MIGO s.r.o. against a Supreme Court judgment that partially rejected her appeal. The applicant argued that her fundamental rights were violated because a contract was deemed invalid due to prior performance of the work by another company, a fact established by expert testimony. The Court ruled the complaint obviously unfounded because the applicant merely cited subsequent invoicing to contradict the expert report without providing substantive legal argumentation.
Legislator-Regeste
KI-generiertLaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 404/2012 Coll.: A constitutional complaint is rejected if it is obviously unfounded, and such rejection must be written and briefly reasoned with a warning that appeal is not permitted.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, ve věci stěžovatelky MIGO, s. r. o., se sídlem v Praze 5 - Hlubočepech, Štěpařská 809/24, zastoupené JUDr. Davidem Černým, advokátem se sídlem U Nádrže 625/6, Praha 8 - Kobylisy, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 32 Cdo 3414/2012-337 ze dne 13. srpna 2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 25. 10. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Nejvyššího soudu, jímž bylo její dovolání částečně zamítnuto a částečně odmítnuto. Má za to, že citovaným rozsudkem byla porušena zejména její základní subjektivní práva (svobody) garantovaná jí zejména čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Argumentačně se stěžovatelka v ústavní stížnosti vymezuje proti právnímu závěru, který ve svém rozsudku ze dne 15. 5. 2012 č. j. 1 Cmo 68/2012-297 podotknul Vrchní soud v Praze (tento rozsudek si Ústavní soud pro posouzení právě projednávané ústavní stížnosti vyžádal) a se kterým se Nejvyšší soud ztotožnil. Předmětný závěr spočívá v tom, že před obecnými soudy posuzovaná smlouva je částečně neplatná, neboť ve specifikovaném rozsahu část díla provedla již dříve jiná společnost a proto později uzavřená smlouva, kde jednou ze smluvních stran je právě stěžovatelka, je neplatná pro nemožnost plnění.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
K argumentaci stěžovatelky - a zde je vůbec otázkou, zda stížnost stěžovatelky nějakou hlubší argumentaci, z materiálního hlediska posuzováno, obsahuje - Ústavní soud dodává, že totožnost části plnění byla před obecnými soudy prokázána znaleckým posudkem, jehož závěry stěžovatelka ovšem i pro účely ústavní stížnosti zpochybňuje toliko zásadně pouhým odkazem na následnou fakturaci mezi smluvními stranami.
Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2014
Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu