Constitutional complaint dismissed due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement under Constitutional Court Act.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court dismissed the applicant's constitutional complaint because the filing failed to meet the mandatory requirement for legal representation by a lawyer. Although the applicant had been repeatedly warned about this condition in dozens of previous proceedings, the court found the submission formally defective and non-justiciable. The court declined to issue a new warning, deeming the repeated notification an inefficient and formalistic procedure given the applicant's established knowledge of the rule.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; In proceedings before the Constitutional Court, mandatory legal representation by a lawyer is a substantive condition for admissibility, and failure to comply renders the complaint inadmissible without further procedural warnings if the party has been previously instructed.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Černoty, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2013 č. j. 6 As 89/2013-13, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 23. 10. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2013 č. j. 6 As 89/2013-13. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost podanou stěžovatelem do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2013 č. j. 3 A 218/2011-14, kterým mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků.
Návrh trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala jakékoli hmotněprávní posouzení; nebyla naplněna podmínka podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem).
Jak přitom vyplývá z desítek řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal (od roku 2007 více než tři stovky podání), takovýto postup zvolil navzdory tomu, že byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (srov. např. řízení ve věci návrhu stěžovatele
sp. zn. I. ÚS 257/09
,
IV. ÚS 424/09
,
II. ÚS 289/11
,
I. ÚS 783/12
).
Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Za dané situace lze tedy považovat za neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání.
Ústavní soud proto - z důvodu nesplnění podmínky povinného právního zastoupení advokátem - vadný návrh stěžovatele mimo ústní jednání podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2013
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj