Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 3111/13 ECLI:CZ:US:2013:3.US.3111.13.1 KI-generiert

III.ÚS 3111/13 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer III.ÚS 3111/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele A. S., zastoupeného JUDr. Josefem Šlampou, advokátem se sídlem Komenského 617, Kyjov, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. července 2011 č. j. 18 T 35/2010-601 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. června 2012 č. j. 8 To 206/2012-655, takto:

Legislator-Regeste

KI-generiert

III.ÚS 3111/13 · Ústavní soud České republiky: Ústavní stížností ze dne 23. 8. 2013, doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 10. 2013, stěžovatel napadl a domáhal se zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí s tím, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele A. S., zastoupeného JUDr. Josefem Šlampou, advokátem se sídlem Komenského 617, Kyjov, proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. července 2011 č. j. 18 T 35/2010-601 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. června 2012 č. j. 8 To 206/2012-655, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 23. 8. 2013, doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 10. 2013, stěžovatel napadl a domáhal se zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí s tím, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, napadeným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě byl stěžovatel uznán vinným trestnými činy podle § 217 odst. 1 písm. b), § 235 odst. 1, § 217 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) a § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákona (účinného do 31. 12. 2009) a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let s tím, že se pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o trestu zrušil a nově rozhodl, že se stěžovateli ukládá úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3,5 roku, pro jehož výkon se stěžovatel zařazuje do věznice s ostrahou.

Jak bylo dále z veřejně přístupných zdrojů (viz internetové stránky http://www.nsoud.cz a http://infosoud.justice.cz) zjištěno, stěžovatel napadl posledně uvedený rozsudek dovoláním, to však Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. 12. 2012 sp. zn. 3 Tdo 1481/2012 podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl. Stěžovatel podal také návrh na obnovu řízení, tento návrh však soud prvního stupně dne 11. 4. 2013 zamítl a jeho rozhodnutí bylo (ke stěžovatelově stížnosti) stížnostním soudem potvrzeno dne 25. 6. 2013.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], načež dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Pokud by Ústavní soud vyšel z toho, že běh lhůty pro podání ústavní stížnosti, směřující proti v záhlaví označeným soudním rozhodnutím, lze odvíjet od doručení výše zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2012 sp. zn. 3 Tdo 1481/2012, neboť (až) toto rozhodnutí představuje poslední procesní prostředek ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, musel by konstatovat, že ústavní stížnost byla podána po zákonem stanovené dvouměsíční lhůtě. Dotazem u Okresního soudu ve Znojmě bylo zjištěno, že uvedené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 11. 2. 2013 a jeho obhájci dne 2. 1. 2013 (č. l. 10 spisu Ústavního soudu), ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 8. 10. 2013.

Na doplnění možno uvést, že pokládá-li stěžovatel za rozhodující datum doručení rozhodnutí, jímž byla ve stejné trestní věci zamítnuta jeho stížnost proti rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na povolení obnovy řízení, tomuto přístupu přisvědčit nelze, a to s ohledem na ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, které návrh na obnovu řízení za tzv. poslední, z hlediska lhůty pro podání ústavní stížnosti relevantní procesní prostředek nepovažuje (a jeho "vyčerpání" ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepožaduje). V této souvislosti Ústavní soud zdůrazňuje, že soudní rozhodnutí vydaná ve věci obnovy řízení mají jiný předmět řízení (tzv. iudicium rescindens), je třeba je napadnout samostatnou ústavní stížností a nemohou sloužit jako prostředek k otevření cesty k podání ústavní stížnosti, u které již uplynula lhůta k jejímu podání (viz výše).

Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2013

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu