Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 3431/12 ECLI:CZ:US:2013:1.US.3431.12.1 KI-generiert

I.ÚS 3431/12 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer I.ÚS 3431/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. 9. 2012, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí a navrhl jejich zrušení pro nezákonnost a protiústavnost, neboť jimi bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze byl odmítnut návrh stěžovatele, aby soud zjistil úpadek dlužníka a rozhodl, že úpadek bude řešen oddlužením. K odmítnutí návrhu došlo proto, že neobsahoval všechny zákonem stanovené náležitosti, stěžovatel byl pak v napadeném usnesení dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti má insolvenční návrh obsahovat. Usnesení městského soudu bylo potvrzeno napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze. Dovolání k Nejvyššímu soudu pak bylo odmítnuto s tím, že napadená rozhodnutí byla vydána v souladu se zákonem a s judikaturou Nejvyššího soudu ČR.

Legislator-Regeste

KI-generiert

I.ÚS 3431/12 · Ústavní soud České republiky: Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Dytrycha, zastoupeného JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem Římská 1389/42, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012 č. j. 29 NSČR 30/2011 - A - 23, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2011 č. j. 3 VSPH 221/2011 - A - 12 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2011 č. j. MSPH 99 INS 2161/2011 - A - 6, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. 9. 2012, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí a navrhl jejich zrušení pro nezákonnost a protiústavnost, neboť jimi bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces.

2. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze byl odmítnut návrh stěžovatele, aby soud zjistil úpadek dlužníka a rozhodl, že úpadek bude řešen oddlužením. K odmítnutí návrhu došlo proto, že neobsahoval všechny zákonem stanovené náležitosti, stěžovatel byl pak v napadeném usnesení dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti má insolvenční návrh obsahovat. Usnesení městského soudu bylo potvrzeno napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze. Dovolání k Nejvyššímu soudu pak bylo odmítnuto s tím, že napadená rozhodnutí byla vydána v souladu se zákonem a s judikaturou Nejvyššího soudu ČR.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil stejnou argumentaci jako v řízení před obecnými soudy a poukázal na to, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Požadavek na přesnou specifikaci závazků dlužníka v insolvenčním návrhu odmítá jako přepjatý formalismus a upozorňuje na to, že je ochoten pracovat, ale že jej současný systém pracovního trhu výrazně znevýhodňuje.

4. Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil k podání ústavní stížnosti oprávněný a advokátem zastoupený stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavnímu soudu však nezbývá než konstatovat, že k porušení základních práv stěžovatele napadenými rozhodnutími nedošlo. Obecné soudy postupovaly v souladu se zákonem i ústavním pořádkem a své stanovisko stěžovateli řádně objasnily.

6. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. října 2013

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu