Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 2897/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.2897.13.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal against criminal conviction for unauthorized business operations under Czech Charter of Fundamental Rights.

Geschäftsnummer I.ÚS 2897/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the appellant against a criminal conviction for unauthorized business operations. The appellant argued that the lower courts violated his rights under Articles 26 and 36 of the Charter of Fundamental Rights and Rights of Man. The court found no excessive interpretation of the law and determined that the domestic courts correctly assessed the factual circumstances without infringing constitutional guarantees.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as clearly unfounded when the lower courts have correctly assessed the facts and applied the law without violating the Charter of Fundamental Rights.

Schlagwörter

KI-generiert
unauthorized business operations constitutional complaint dismissal Charter of Fundamental Rights criminal conviction appeal Czech Constitutional Court

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 26 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod
Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele F. D., zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem, se sídlem Starobranská 4, Šumperk, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 5 Tdo 555/2013-26 ze dne 26. 6. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 23. 9. 2013, stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení a navrhl jeho zrušení pro rozpor se svými ústavně zaručenými právy dle čl. 26 odst. 1 a 2, čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a následné navrácení věci Nejvyššímu soudu k dalšímu řízení.

2. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku č. j. 1 T 92/2012-110 ze dne 28. 11. 2012 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se dopustil tím, že jako jednatel společnosti DOMBEK, s. r. o., s živnostenským oprávněním pouze pro odbor činnosti silniční motorová doprava a provozování cestovní agentury a průvodcovské činnosti v oblasti cestovního ruchu neoprávněně a opakovaně za účelem dosažení zisku jménem společnosti organizoval, nabízel formou reklamních letáků umístěných na různých místech v okrese Jeseník a následně v průběhu let 2010 a 2011 prodal pobyty do termálních lázní v Maďarsku, a to i přesto, že podle zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu nabízené pobyty splňovaly podmínky definice zájezdu podle § 1 odst. 1 citovaného zákona, které je oprávněna organizovat, nabízet a prodávat pouze osoba s vydanou koncesí k provozování cestovní kanceláře, jejíž provozování však stěžovatel již dne 19. 2. 2010 přerušil, a jako držitel živnostenského oprávnění k provozování cestovní agentury neměl uzavřenou smlouvu s žádnou cestovní kanceláří, pro kterou by prodej uskutečněných zájezdů zprostředkoval.

3. Za toto byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Vedle tohoto mu byl uložen i trest zákazu činnosti dle § 73 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, spočívající v zákazu provozování cestovní kanceláře na základě koncese na dobu osmnácti měsíců.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením č. j. 2 To 9/2013-143 ze dne 31. 1. 2013 zamítl podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád jako nedůvodné.

5. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl.

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil stejnou argumentaci jako v řízení odvolacím i dovolacím, se kterou se obě soudní instance vypořádaly zcela dostačujícím způsobem. Ústavní soud nemá pochybnosti o správnosti posouzení zjištěných skutkových okolností, které je svěřeno obecným soudům. Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti by mohl zasáhnout do procesu rozhodování obecných soudů pouze v případě extrémního rozporu výkladu zákona s požadavky ústavnosti [srov. např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 122/12

ze dne 8. 7. 2013], k čemuž v této věci dle názoru Ústavního soudu nedošlo.

7. Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že k porušení základních práv stěžovatele dle Listiny nedošlo.

8. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. října 2013

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně senátu