Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 1710/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.1710.13.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies due to failure to use time-setting request.

Geschäftsnummer I.ÚS 1710/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a lawyer against procedural delays in civil proceedings. The applicant argued violations of fundamental rights due to delays but failed to utilize the specific remedy of requesting a time limit for a procedural act under the relevant judicial code. The court ruled that this statutory mechanism is a mandatory prerequisite for admissibility, and since the applicant did not exhaust this intermediate remedy, the complaint was inadmissible.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 174a zákona o soudech a soudcích: Exhaustion of the statutory remedy for setting time limits is a mandatory condition for the admissibility of a constitutional complaint regarding procedural delays.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint admissibility procedural delays time-setting request subsidiarity principle

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Ludmily Lejnarové, advokátky, zastoupené Mgr. Ladou Kosánovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Pařížská 68/9, proti průtahům v občanském soudním řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 44/2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhala, aby Ústavní soud svým nálezem konstatoval porušení práv stěžovatelky zakotvených v čl. 36 odst. 1 (právo domáhat se svých práv u nestranného soudu) a čl. 11 odst. 1 (právo vlastnit majetek) Listiny základních práv a svobod. K tomuto porušení mělo dle stěžovatelky dojít v důsledku nedůvodných průtahů v občanském soudním řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 44/2008.

2. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen přezkoumat její formální náležitosti a podmínky přípustnosti.

3. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

4. V uvedeném ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. To znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím až tehdy, jestliže nápravy před jinými orgány veřejné moci nelze dosáhnout jinak. Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména pak obecné justice (srov. čl. 4 Ústavy České republiky).

5. V návaznosti na výše uvedené jsou proto možnosti zásahu Ústavního soudu do procesů vedených obecnými soudy - i v případě stěžovatelkou tvrzených průtahů - omezeny na situace, kdy náprava nebyla zjednána jinými procesními prostředky. V posuzovaném případě jde zejména o prostředek zakotvený v ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudech a soudcích"), jehož prostřednictvím může účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení úkonu, u kterého podle názoru účastníka dochází k průtahům v řízení. O tomto návrhu rozhoduje v občanském soudním řízení soud nejblíže vyššího stupně, jenž určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, tehdy, dospěje-li k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům (§ 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích). Nadřízený soud zároveň určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy; touto lhůtou je soud, příslušný k provedení procesního úkonu, vázán.

6. Právě využití institutu návrhu na určení lhůty dle § 174a zákona o soudech a soudcích považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti ve věcech návrhů směřujících proti průtahům v řízení před obecnými soudy, neboť se jedná o prostředek, z jehož povahy je zřejmé, že slouží k ochraně před aktuálními průtahy v řízení, které dosud neskončilo.

7. Z ústavní stížnosti však nevyplývá, že by stěžovatelka před jejím podáním učinila shora popsaný návrh na určení lhůty dle § 174a zákona o soudech a soudcích, když v ústavní stížnosti je toliko uvedeno, že stěžovatelka pro průtahy v řízení opakovaně podala stížnost předsedovi Obvodního soudu pro Prahu 5 a dále stížnost adresovanou Ministerstvu spravedlnosti, které však byly příslušným orgánem vždy odmítnuty s odkazem na princip soudcovské nezávislosti. Tyto tzv. hierarchické stížnosti na průtahy v řízení adresované předsedovi příslušného soudu, příp. Ministerstvu spravedlnosti, však nepředstavují efektivní prostředek k ochraně práva stěžovatelky (srov. nález

IV. ÚS 180/04

ze dne 17. 8. 2004, dostupný na http://nalus.usoud.cz) a vyčerpání tohoto prostředku je tak z hlediska posuzování přípustnosti ústavní stížnosti zcela irelevantní.

8. Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti neučinila návrh ve smyslu ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, tak nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva stanoví, a její ústavní stížnost je tak dle ustanovení § 75 odst. 1 zákon o Ústavním soudu nepřípustná.

9. Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. července 2013

Jaroslav Fenyk

soudce Ústavního soudu