Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 1700/13 ECLI:CZ:US:2013:3.US.1700.13.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of remedies not being met.

Geschäftsnummer III.ÚS 1700/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Mr. Ryszard Sikorski against a Supreme Court decision. The applicant claimed violations of fair trial rights and the presumption of innocence, arguing that he had exhausted all legal remedies. The court ruled the complaint inadmissible because the applicant had filed a cassation appeal that was still pending, meaning he had not yet fulfilled the requirement to exhaust all available procedural means.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all available legal remedies, including pending appeals, as the principle of subsidiarity requires waiting for ordinary courts to resolve the case.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies subsidiarity principle constitutional complaint inadmissibility pending cassation appeal procedural prerequisites

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle této zásady lze ústavní stížnost obvykle podat pouze tehdy, pokud byly navrhovatelem vyčerpány všechny opravné prostředky, které mu právní řád k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Projednávanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jelikož se domnívá, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále také presumpce neviny podle čl.
čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Ing. Ryszarda Sikorskiho, zastoupeného JUDr. Petrem Vališem, advokátem, AK se sídlem Pplk. Sochora 1391/4, 170 00 Praha 7, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2013 č. j. 2 To 19/2013-1792, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Projednávanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jelikož se domnívá, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále také presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny a konečně i právo každého být stíhán jen způsobem, který stanoví zákon (čl. 8 odst. 2 Listiny).

Ústavní soud se stížností nejdříve zabýval z hlediska procesních podmínek její přípustnosti a došel k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita. Podle této zásady lze ústavní stížnost obvykle podat pouze tehdy, pokud byly navrhovatelem vyčerpány všechny opravné prostředky, které mu právní řád k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Sám stěžovatel přitom uvádí, že s ústavní stížností podal také dovolání k Nejvyššímu soudu, který o něm zatím nerozhodl. Stěžovatelovo tvrzení, že podáním dovolání vyčerpal všechny opravné prostředky, je přitom nepřesné. Požadavek vyčerpat všechny procesní prostředky ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn jen tím, že stěžovatel procesní prostředky uplatní a řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty prostředky, které mu obecně skýtá dosud probíhající řízení (srov. podobně usnesení Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 3898/12

ze dne 21. 2. 2013). Pokud tedy stěžovatel podal v dané věci dovolání, o kterém zatím nebylo rozhodnuto, nelze míti za to, že tím vyčerpal veškeré procesní prostředky, které měl k dispozici.

Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že souběžné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona ani není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty (např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 2162/11

ze dne 29. 7. 2011,

sp. zn. IV. ÚS 16/11

ze dne 21. 2. 2011). Pokud před obecnými soudy nadále probíhá řízení, v rámci kterého se může stěžovatel domoci svých práv, není pro zásah Ústavního soudu důvod. Takový zásah by byl v rozporu s výše uvedeným principem subsidiarity i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž však není důvod. Rozhodnutí Nejvyššího soudu zároveň nelze předjímat. Podání ústavní stížnosti je proto předčasné.

Pokud jde o postup podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, tak ten je namístě zásadně u řízení již skončených, kde nedošlo k vyčerpání prostředků, které zákon k ochraně práv stěžovatelů poskytuje. O takový případ se však očividně nejedná. Pro úplnost pak Ústavní soud dodává, že ani podmínky § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu zjevně naplněny nebyly.

Ústavní soud připomíná, že toto rozhodnutí stěžovatele nijak nepoškozuje. Pokud totiž v řízení o mimořádném opravném prostředku nebude úspěšný, nic mu nebrání v podání ústavní stížnosti nové (v níž může zohlednit i průběh a výsledky dovolacího řízení). Stěžovateli tímto postupem nehrozí ani zmeškání lhůt.

Ze všech výše uvedených důvodů se tudíž jedná o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2013

Milada Tomková, v. r.

soudkyně zpravodajka