Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 1398/13 ECLI:CZ:US:2013:3.US.1398.13.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding litigation costs and request to repeal Civil Procedure Code section 202.2 as clearly unfounded.

Geschäftsnummer III.ÚS 1398/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by GRATO spol. s r. o. against a district court ruling awarding litigation costs. The complainant argued that the awarded amount was insufficient compared to previous cases, but the court noted this pattern had been rejected in dozens of prior decisions. The court determined the complaint was clearly unfounded and the legislative request was accessory to the main complaint, thus rejecting both without further analysis.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, § 43 odst. 2 písm. a) a b); Law č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, § 202 odst. 2; Constitutional complaints regarding litigation cost awards are clearly unfounded when based on inconsistent prior rulings, and accessory requests to repeal statutes are rejected if the main complaint lacks merit.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint litigation costs clearly unfounded accessory request Civil Procedure Code unconstitutional review district court ruling

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 43 para. 2 lit. a) and b)
Law No. 99/1963 Coll., Civil Procedure Code, § 202 para. 2

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 14. května 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Filipa a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti GRATO spol. s r. o., IČ 41033281, se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 51/39, proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. února 2013 č. j. 160 EC 675/2010-39, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Okresního soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I. Stěžovatelka se domáhá, pro důvody zevrubně v ústavní stížnosti uvedené, zrušení výroku II rozsudku Okresního soudu v Ostravě, uvedeného v záhlaví tohoto usnesení. Rozsudek byl vydán v občanskoprávním sporu mezi stěžovatelkou jako žalobkyní a Davidem Sedlmajerem jako žalovaným. Předmětem sporu bylo nezaplacené jízdné v prostředku městské hromadné dopravy ve výši 8,- Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1000,- Kč. Napadeným výrokem II byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2.246,- Kč.

Stěžovatelka vyjadřuje nespokojenost s tím, že jí byla přiznána náhrada nákladů řízení toliko ve výši 2.246,- Kč, ačkoliv uplatňovala přiznání částky vyšší.

Stejné či podobné výhrady proti náhradově nákladovým výrokům rozsudků nalézacího soudu, vydaným v obdobných sporech vedených stěžovatelkou, posuzoval Ústavní soud v desítkách řízení o ústavních stížnostech podaných stěžovatelkou v posledních měsících. Ústavní stížnost projednávanou pod

sp. zn. I. ÚS 988/12

Ústavní soud zamítl, v ostatních rozhodnutých věcech byly stěžovatelčiny návrhy odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Rozhodovací důvody, pro něž Ústavní soud nemohl argumentaci stěžovatelky přisvědčit, jsou pregnantně v citovaném nálezu i v odmítacích usneseních Ústavního soudu vyloženy a jsou stěžovatelce i účastníku řízení nepochybně známy. Postačí proto na ně odkázat, neboť opakovat již mnohokráte řečené postrádá jakýkoliv smysl.

Jde-li o návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., s ústavní stížností spojený, z předchozích "odmítavých" usnesení Ústavního soudu, vydaných ve stěžovatelčině věci, plyne, že jde o návrh akcesorický, sdílející osud ústavní stížnosti (viz usnesení ze dne 9. 10. 2012

sp. zn. II. ÚS 3664/12

a ze dne 4. 10. 2012

sp. zn. III. ÚS 3487/12

), kterému ani nelze přiznat žádnou opodstatněnost (viz usnesení ze dne 8. 10. 2012

sp. zn. IV. ÚS 3477/12

). Bylo přitom i v tomto bodě zbytečné znovu opakovat to, co již bylo řečeno, a proto Ústavní soud stěžovatelku odkazuje na odůvodnění citovaných rozhodnutí.

Z těchto důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu pak rovněž odmítl, a to podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. a), event. § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. května 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu