Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 742/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.742.13.2 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding civil debt judgment.

Geschäftsnummer I.ÚS 742/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Ing. Roman Frýdl against civil judgments ordering him to pay over two million Czech koruna. The applicant argued that courts ignored his claims regarding invalid assignment contracts and failed to address fundamental legal contradictions in their reasoning. The Court dismissed the complaint as manifestly unfounded because the lower courts had already comprehensively addressed the applicant's arguments and the Supreme Court correctly rejected the appeal on procedural grounds.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A constitutional complaint is rejected as manifestly unfounded when the applicant raises the same objections as in prior proceedings which have been fully resolved by the competent courts.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint rejection manifestly unfounded standard civil debt judgment assignment contract validity procedural exhaustion of remedies

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 243b odst. 5 věty první občanského soudního řádu
§ 218 písm. c) občanského soudního řádu
§ 212 a násl. občanského soudního řádu
Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Praze v souladu s § 212 a násl. občanského soudního řádu a důvodně rozhodl tak, jak v jeho výrocích uvedeno.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele Ing. Romana Frýdla, zastoupeného JUDr. Radoslavem Bolfem, advokátem, advokátní kancelář se sídlem Mělník, Fibichova 218, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2012 č. j. 23 Cdo 782/2010-358, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. října 2009 č. j. 6 Cmo 250/2009-315 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. května 2009 č. j. 48 Cm 21/2001-253, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu zakotveném v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na své námitky, sdělené v řízení před Krajským soudem v Praze i v odvolání proti jeho rozsudku, jímž jej označený soud zavázal, zaplatit žalobci částku 2 302 731,90 Kč s přísl. a 193 650 Kč na nákladech řízení, na své přesvědčení, že se těmito nezabýval ani Vrchní soud v Praze, zejména pak námitkou, týkající se smluv o postoupení pohledávek, které on považuje za absolutně neplatné či neexistující. Dále uvedl, že soudy k jeho tvrzením či předloženým důkazům nepřihlížely, zásadní rozpory v argumentaci ignorovaly, ani v odůvodnění se s nimi nevypořádaly. Neučinil tak ani Nejvyšší soud, který dovolání, podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, odmítl.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu ústavní stížností napadených rozhodnutí, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Nejvyšší soud s poukazem na rozsudek Vrchního soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 2 302 731,90 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení ve výši 193 650 Kč, opodstatněně konstatoval, že napadené rozhodnutí neřešilo otázku zásadního právního významu a že dovolání není tedy přípustné - proto je důvodně podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) obč. soudního řádu odmítl. Vrchní soud v Praze přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Praze v souladu s § 212 a násl. občanského soudního řádu a důvodně rozhodl tak, jak v jeho výrocích uvedeno. V odůvodnění rozsudku vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, jež se týkaly hodnocení smluv o postoupení pohledávek, jakož i hodnocení důkazů, na základě nichž zavázal žalovaného k plnění v celkové výši 2 302 731,90 Kč s příslušenstvím. Poněvadž stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil stejné námitky, jako v odvolacím řízení, a s těmito se soud druhé stupně v celém rozsahu vypořádal, lze na odůvodnění jeho rozsudku odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2013

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu