Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 1066/13 ECLI:CZ:US:2013:3.US.1066.13.2 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil court's interpretation of gross violation of good morals.

Geschäftsnummer III.ÚS 1066/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected Anna Holečková's constitutional complaint against the Supreme Court's dismissal of her claim for ownership of property based on the return of a gift. She argued that her daughter's conduct constituted a gross violation of good morals, but the Court held that constitutional review is limited to checking compliance with constitutional principles rather than re-evaluating factual disputes. Consequently, the Court found the complaint inadmissible as it merely contested the lower courts' discretionary interpretation of an indeterminate legal term.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; čl. 83 a 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR: The Constitutional Court reviews only whether constitutional principles were violated, not the substantive correctness of lower court decisions on indeterminate terms like gross violation of good morals.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint good morals discretionary interpretation civil law property ownership return of gift indeterminate term

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení ustanovení čl.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") zrušil v záhlaví označená rozhodnutí, vydaná v její občanskoprávní věci.
čl. 83 Ústavy České republiky
Ústavní soud je podle ustanovení čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího ustanovení čl.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Senát Ústavního soudu proto ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením (bez jednání) odmítl.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck 2009, str. 1801
Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck 2009, str. 1801).

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Rychetského a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti Anny Holečkové, zastoupené JUDr. Martou Čihákovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 43, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013 sp. zn. 33 Cdo 3193/2011, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 12. 2010 sp. zn. 12 Co 762/2008 a rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 1. 9. 2008 sp. zn. 8 C 114/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") zrušil v záhlaví označená rozhodnutí, vydaná v její občanskoprávní věci.

Shora identifikovaným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích zamítl stěžovatelčinu žalobu, jíž se proti žalované (své dceři) domáhala určení, že je vlastnicí specifikovaných nemovitostí, a to z titulu občanskoprávního institutu vrácení daru; chování žalované vůči ní mělo hrubě porušovat dobré mravy. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ústí nad Labem tento rozsudek potvrdil a následné dovolání bylo Nejvyšším soudem ústavní stížností rovněž napadeným usnesením odmítnuto jako nepřípustné.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti se závěrem obecných soudů, že v žalobě popsané chování žalované nepředstavuje chování hrubě porušující dobré mravy ve smyslu ustanovení § 630 obč. zák., nesouhlasí; podle jejího názoru naopak "zpronevěra finančních prostředků, neochota pomáhat matce v nemoci a poskytnout pomoc ve stáří, při zdravotních potížích a nezájem o její život" vážné porušení dobrých mravů zakládá.

Ústavní soud je podle ustanovení čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

Jelikož podstatou projednávané ústavní stížnosti je pouze námitka proti interpretaci relativně neurčitého pojmu "hrubého porušení dobrých mravů", je - z hledisek standardních limitů ústavněprávního přezkumu - adekvátní se omezit na konstatování, že v kontextu konkrétní věci je takový výklad zásadně v diskreci obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší - s výhradou zjevné libovůle - jejich závěry podrobit vlastnímu přehodnocení. Nejvyšší soud odkázal na řadu rozhodnutí, s nimiž jsou napadená rozhodnutí v souladu, a stěžovatelka v ústavní stížnosti ani netvrdí, že by jim naopak byla kontrérní; kolize se posléze nezjevuje ani vůči názorům, vysloveným právní doktrínou (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck 2009, str. 1801).

Stěžovatelčina ústavní stížnost je tím jen polemikou se závěry obecných soudů, jež zjevně nepřekračuje rovinu podústavního práva; že případná správnost není referenčním kritériem důvodnosti ústavní stížnosti, bylo již výše zaznamenáno, a o interpretační svévoli, jejíž případná indikace by odůvodňovala kasační zásah Ústavního soudu z důvodu porušení stěžovatelčina práva garantovaného ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny, zde nejde.

Návrhy zjevně neopodstatněné jsou zvláštní kategorií návrhů zakotvenou v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; podle tohoto ustanovení přísluší Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení odmítnout návrh, který sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že mu nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Senát Ústavního soudu proto ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením (bez jednání) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu