Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 402/13 ECLI:CZ:US:2013:4.US.402.13.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal against enforcement order as general courts have exclusive jurisdiction over factual disputes.

Geschäftsnummer IV.ÚS 402/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint and request for stay of enforcement regarding an execution order to deliver a concrete pump. The applicant argued that lower courts violated her rights by ordering delivery of a leased item after she had already paid the purchase price, citing previous constitutional rulings. The court ruled that general courts retain exclusive authority over factual determinations and that constitutional review is limited to extreme legal inconsistencies with established facts, which were not present here.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court does not exercise general supervisory power over ordinary courts and may intervene only when legal conclusions are in extreme contradiction with established facts.

Schlagwörter

KI-generiert
Constitutional Court jurisdiction enforcement proceedings lease to ownership transfer factual review limitation constitutional complaint dismissal execution order stay ordinary court supremacy

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
Article 36, paragraph 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
§ 43, paragraph 2, letter a) of the Act on the Constitutional Court

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci stěžovatelky Traffictrade, s. r. o., právně zastoupené advokátkou JUDr. Petrou Budíkovou, LL.M., Nad Kajetánkou 1782/15, Praha 1, proti usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 19. 9. 2012 č. j. 206 EXE 6778/2012-13 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2012 č. j. 21 Co 469/2012-172, 21 Co 470/2012, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 28. 1. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů. Své podání spojila s návrhem na odklad vykonatelnosti usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 19. 9. 2012 č. j. 206 EXE 6778/2012-13.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Stěžovatelka užívá na základě smlouvy uzavřené mezi společností Deutsche leasing ČR, spol. s r. o., čerpadlo betonové směsi AUTOČERPADLO KCP45ZX-170. Vlastnické právo k předmětu koupě bylo převedeno z vedlejšího účastníka (BERIL- EXIM) na společnost Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., takto:

(i.) Vedlejší účastník (BERIL-EXIM) a stěžovatelka uzavřeli dne 29. 9. 2009 kupní smlouvu č. 02/09/09 AB, jejímž předmětem byl prodej předmětu koupě s výhradou nabytí vlastnického práva v okamžiku úplného zaplacení kupní ceny ve výši 4.622.530,- Kč.

(ii.) Stěžovatelka podáním ze dne 12. 10. 2009 doručeným vedlejšímu účastníkovi (BERIL-EXIM) dne 13. 10. 2009 započetla na svůj závazek z titulu úhrady kupní ceny podle shora uvedené kupní smlouvy pohledávku za vedlejším účastníkem (BERIL-EXIM). Tímto právním úkonem nabyla vlastnické právo k předmětu koupě stěžovatelka.

(iii.) Dne 19. 10. 2009 uzavřela stěžovatelka jako prodávající a společnost Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., jako kupující kupní smlouvu, jíž stěžovatelka převedla vlastnické právo k předmětu koupě na společnost Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o.

Vedlejší účastník (BERIL-EXIM) odmítl zánik závazku stěžovatelky započtením a podáním ze dne 21. 12. 2009 od kupní smlouvy ze dne 29. 9. 2009 odstoupil. Krajský soud v Hradci Králové, jako soud odvolací, rozhodl o žalobě vedlejšího účastníka (BERIL-EXIM) proti stěžovatelce o vydání věci rozsudkem č. j. 47 Co 196/2011-581 ze dne 13. 4. 2012 tak, že stěžovatelka je povinna vydat vedlejší účastnici (BERIL-EXIM) předmět koupě.

Proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 47 Co 196/2011-581 ze dne 13. 4. 2012 podala stěžovatelka dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, o němž nebylo do podání ústavní stížnosti rozhodnuto.

Ústavní stížností napadeným usnesením Okresního soudu Praha - západ byla ke splnění povinnosti vydat sporné čerpadlo betonové směsi nařízena exekuce. Ve věci podané odvolání Krajský soud v Praze odmítl.

Výše shrnutým postupem obecných soudů se stěžovatelka cítí být dotčena na svých ústavně zaručených právech, přičemž v souvislosti se svou argumentací odkázala především na nález Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 1747/2007

,

Pl. ÚS 78/06

,

I. ÚS 143/07

,

II. ÚS 165/11

,

III. ÚS 103/99

.

III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Předně je třeba opakovat, že Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.

Podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jehož porušení stěžovatelka namítá, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov.

I. ÚS 2/93

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však v řízení najevo nevyšlo.

Stran správnosti postupu obecných soudů, jež vydaly ústavní stížností napadená usnesení, lze zcela odkázat na závěry obsažené v usnesení Krajského soudu ze dne 29. 10. 2012 č. j. 21 Co 469/2012-172, 21 Co 470/2012. V rámci vykonávacího řízení již nelze uplatňovat námitky skutkově náležejících do řízení nalézacího. V daném případě bude navíc rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 4. 2012 č. j. 47 Co 196/2011-581, na jehož základě došlo k nařízení exekuce, podrobeno přezkumu Nejvyšším soudem ČR. Jakékoliv širší úvahy Ústavního soudu stran tohoto případu je tak třeba považovat za nepřípustné, neboť by tím docházelo k zasahování do pravomoci Nejvyššího soudu.

Vzhledem k výše řečenému Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 19. 9. 2012 č. j. 206 EXE 6778/2012-13 nevyhověl.

Ústavní soud návrh stěžovatelky mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu