Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 102/13 ECLI:CZ:US:2013:2.US.102.13.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as inadmissible because all legal remedies were not exhausted before filing.

Geschäftsnummer II.ÚS 102/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Mr. Michal Melka against a regional court decision. The complainant argued that the lower court's procedural errors and delays violated his constitutional rights, but the court noted that the case had been remanded for further proceedings. The court ruled the complaint inadmissible because the principle of subsidiarity requires exhausting all available legal remedies, including those in the reopened proceedings, before seeking constitutional review.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; The principle of subsidiarity mandates that a constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law, including those available after a case is remanded for further proceedings.

Schlagwörter

KI-generiert
principle of subsidiarity exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility remand for further proceedings procedural remedies exhaustion

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky
§ 72 odst. 1, 3, 4 zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
1 zákona o Ústavním soudu nepřípustným, který musí být podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnut.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem o ústavní stížnosti Mgr. Michala Melky, zastoupeného JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem Masarykovo nám. 91/28, Karviná - Fryštát, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 792/2012-87 ze dne 28. 11. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 8. 1. 2013, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž měla být porušena jeho ústavní práva garantovaná čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Tvrdí, že po podání odvolání proti usnesení Okresního soudu v Karviné očekával, že o jeho odůvodněném a oprávněném návrhu bude spravedlivě meritorně rozhodnuto a nikoli že budou shledána procesní pochybení soudu prvního stupně a tím bude opětovně prohloubena jeho nejistota. Poukazuje též na průtahy v řízení, které jsou uvedeným rozhodnutím ještě násobeny.

Napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě zrušil usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 9. 2012 č. j. 28 C 971/2011-65 (jímž byl odmítnut návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření) a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení se závazným pokynem, jak má dále ve věci procesně postupovat.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávané věci k takovému závěru nedospěl.

Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Přímo v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z pojmových znaků ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, spočívající v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), který poskytuje ochranu základním právům a svobodám jednotlivce teprve tehdy, pokud tato práva a svobody nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci. V subsidiaritě ústavní stížnosti se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci.

Požadavek vyčerpání všech procesních prostředků ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které poskytuje otevřené řízení, jež má být vedeno poté, co odvolací soud vydal kasační rozhodnutí a věc vrátil nižší soudní instanci. Důvody, pro které tak učinil, nejsou podstatné, stejně jako to, který z účastníků opravný prostředek uplatnil. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná, pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je - zásadně - povolán, z hledisek souhrnných po pravomocném skončení věci k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní (viz nepubl. usnesení

sp. zn. II. ÚS 579/13

,

sp. zn. III. ÚS 662/13

a další, dostupná na http://nalus.usoud.cz). V rámci dalšího řízení může být zákonem předvídaným způsobem řešena i případná námitka o tvrzených průtazích při projednání věci.

Výše uvedený princip subsidiarity ústavněprávního přezkumu se tedy prosazuje i v projednávané věci, a jeho uplatnění vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost proti usnesení o zrušení rozhodnutí soudu nižšího stupně a vrácení věci k dalšímu řízení je návrhem podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustným, který musí být podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2013

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj