Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 1130/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.1130.13.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal against civil court's rejection of property claim due to lack of good faith. Stayer argues for review of good faith determination. Court finds no constitutional violation. No excessive judicial discretion found.

Geschäftsnummer I.ÚS 1130/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by Alexandra Boušková against the Supreme Court's rejection of her appeal. The stayer argued that the lower courts incorrectly assessed the interruption of good faith regarding her land possession, violating her fundamental rights. The Court ruled that the lower courts adequately reasoned their decisions based on established facts and did not exhibit arbitrary discretion, thus rejecting the claim of constitutional infringement.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible when the Constitutional Court finds no excessive judicial discretion or violation of fundamental rights in the interpretation and application of simple law by lower courts.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility interruption of good faith property ownership dispute judicial discretion review fundamental rights protection

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
čl. 11 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označené rozhodnutí dovolacího soudu, jímž bylo jako nepřípustné odmítnuto dovolání stěžovatelky, podané s odkazem na ust.
§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., proti rozhodnutí odvolacího soudu -Krajského soudu v Praze č.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
III. ÚS 126/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy - ze dne 5. října 2004 ve věci ústavní stížnosti J. D. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 9. 12. 2003 sp. zn. 28 Cdo 1705/2003, rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 18. 2. 2003 sp. zn. 9 Co 390/2002 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze 3. 3. 2000 sp. zn. 18 C 283/99 ve spojení s doplňujícím rozsudkem z 29. 1. 2002 sp. zn. 18 C 283/99 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby, kterou se po vedlejších účastnících domáhal vydání nemovitostí.
III. ÚS 303/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 10. března 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. A. Z. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 18. 12. 2003 sp. zn. 9 To 666/2003, jímž byla pro opožděnost zamítnuta stížnost proti ústavní stížností rovněž napadenému usnesení Městského soudu v Brně z 23. 10. 2003 sp. zn. 1 Nt 103/2003, kterým byl zamítnut stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 1 T 201/2002.
II. ÚS 539/02
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Pavla Rychetského - ze dne 28. června 2005 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele 1. Prof. JUDr. A. K., DrSc., 2. J. K., 3. M. K., 4. J. K., 5. JUDr. J. M. a 6. Ing. F. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2002 č. j. 38 Ca 240/2001-25 a proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 5. dubna 2001 č. j. PÚ 1255/92/1, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatelé nejsou vlastníky požadovaných nemovitostí.
IV. ÚS 221/04
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Jana Musila a Miloslava Výborného - ze dne 13. října 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. K. V. proti výrokům č. II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2004 č. j. 16 Co 56,57/2004-225, jimiž bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele nahradit státu náklady řízení.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 11. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky Alexandry Bouškové, zastoupené Mgr. Michalem Gemrotem, advokátem se sídlem v Praze 2, Záhřebská 50/148, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 2360/2011-165 ze dne 24. ledna 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označené rozhodnutí dovolacího soudu, jímž bylo jako nepřípustné odmítnuto dovolání stěžovatelky, podané s odkazem na ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., proti rozhodnutí odvolacího soudu -Krajského soudu v Praze č. j. 26 Co 442/2010-141 ze dne 19. ledna 2011. Tímto rozhodnutím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně - Okresního soudu pro Prahu-západ č. j. 15 C 264/2009-121 ze dne 2. června 2010, kterým byla žaloba stěžovatelky o určení vlastnického práva k označené nemovitosti zamítnuta. Neústavnost napadeného rozhodnutí spatřuje stěžovatelka v podstatě v tom, že dovolací soud v rozporu s platnými právními předpisy odmítnutím dovolání jí odepřel přezkum rozhodnutí krajského soudu, jenž spolu se soudem prvního stupně - podle jejího názoru - po věcné stránce nesprávně, posoudil otázku přerušení dobré víry u držby předmětného pozemku, v důsledku čehož došlo k porušení shora označených základních práv.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud především připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl.

Dané věci, jak patrno z obsahu připojených příloh, se již soudy prvního a druhého stupně řádně věnovaly a na základě zjištěného skutkového stavu, který Ústavní soud s připomenutím své judikatury nemůže přehodnocovat, ve svých rozhodnutích přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem dostatečně rozvedly své úvahy vedoucí je k zamítnutí žaloby stěžovatelky. Totéž lze uvést v poměru k ústavní stížností napadenému rozhodnutí dovolacího soudu. Jeho podrobné zdůvodnění, objasňující dostatečně důvody odmítnutí stěžovatelkou podaného dovolání pro jeho nepřípustnost, považuje Ústavní soud za přesvědčivé, nevykazující prvky libovůle, pročež lze na ně odkázat. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky Ústavní soud neshledal, a proto byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2013

Ivana Janů v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu