Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding simple debt collection case.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the Constitutional Court's complaint against lower court rulings dismissing a claim for a bill of exchange and regulatory fees. The plaintiff argued that courts improperly limited their review to specific legal grounds and factual claims, denying full judicial protection. The Court dismissed the complaint as manifestly unfounded, citing its precedent that simple legal interpretation does not require constitutional review.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: Constitutional complaints are rejected if they are manifestly unfounded, particularly when the matter involves the simple application of law without extreme excesses.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 4. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky Oblastní nemocnice Rychnov nad Kněžnou a. s., se sídlem Rychnov nad Kněžnou, Jiráskova 506, zastoupené JUDr. Petrem Nuckollsem, advokátem v Ústí nad Orlicí, Barcalova 2, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. června 2012 č. j. 39 Cm 228/2011-52, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. července 2012 č. j. 39 Cm 228/2011-59 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2013 č. j. 12 Cmo 392/2012-70, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhá se jejich zrušení.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Krajský soud v Hradci Králové prvým ze shora označených rozhodnutí zamítl stěžovatelčinu žalobu o zaplacení směnečné sumy 1 140 Kč s 6% úrokem z prodlení, neboť stěžovatelkou předloženou směnku posoudil jako směnku neplatnou. Pokud stěžovatelka požadovala žalovanou částku z titulu závazkového vztahu jako pohledávku na zaplacení regulačních poplatků ve zdravotnictví, nemohl soud, jak v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, o takovém nároku rozhodnout pro svůj nedostatek věcné příslušnosti. Následně jmenovaný soud druhým z označených rozhodnutí zamítl stěžovatelčin návrh na vydání doplňujícího rozsudku ohledně nároku vyplývajícího ze závazkového vztahu, neboť, jak uvedl v důvodech rozhodnutí, nemohl se zabývat zaplacením žalované částky z jiného titulu než ze směnky s ohledem na svoji věcnou nepříslušnost. Toto rozhodnutí napadla stěžovatelka odvoláním, o němž následně rozhodl Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil, a to v podstatě s odůvodněním, že soud prvního stupně výrokem svého (shora označeného) rozsudku vyčerpal celý předmět řízení.
V důvodech své ústavní stížnosti stěžovatelka - podobně jak to činila v ústavní stížnosti vedené u Ústavního soudu pod
sp. zn. IV. ÚS 4511/12
, týkající se totožných účastníků řízení - v podstatě namítá, že jí soudy odepřely možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u soudu tím, že se odmítly zabývat všemi důvody uplatněného nároku a všemi skutkovými tvrzeními, o nároku rozhodly jen na základě některého z nich a stěžovatelku nutily uvést právní důvod žalobou požadovaného plnění, ačkoliv účastník řízení takovou povinnost nemá.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud především připomíná svou judikaturu bagatelních věcí se týkající, stejně jako svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy
sp. zn. III. ÚS 126/04
,
III. ÚS 303/04
,
II. ÚS 539/02
,
IV. ÚS 221/04
a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Takový stav v posuzované věci zjištěn nebyl.
Po zjištění, že předmětná věc je zcela skutkově srovnatelná s věcí u něj vedenou pod
sp. zn. IV. ÚS 4511/12
, týkající se týchž účastníků, jež byla ukončena usnesením o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky pro zjevnou neopodstatněnost, odkazuje Ústavní soud, pokud jde o zdůvodnění rozhodnutí, zcela na odůvodnění uvedeného usnesení, od jehož závěrů ani v této věci nemá důvodu se odchylovat. Proto byla stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2013
Ivana Janů v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu