Constitutional Court dismisses appeal as clearly unfounded due to lack of extreme evidence contradiction.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Mr. František Kellner against the Supreme Court's decision to dismiss his appeal. The applicant argued that lower courts failed to conduct requested evidence and improperly evaluated existing proof, violating his rights to a fair trial and equality of arms under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court determined the complaint was clearly unfounded because the Supreme Court adequately addressed the applicant's objections and the existing evidence did not create an extreme contradiction warranting constitutional review.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if the Supreme Court's decision is clearly unfounded, requiring an extreme contradiction between evidence and factual findings.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 2. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Ing. Františka Kellnera, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem se sídlem Jungmannova 1031, 697 01 Kyjov, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2012 č. j. 4 Tdo 1456/2012-26 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. července 2012 č. j. 8 To 241/2012-602, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci. Tvrdil, že jimi došlo k dotčení jeho ústavně zaručených základních práv na spravedlivý proces a rovnost účastníků řízení, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Dle blíže rozvedeného odůvodnění návrhu mělo se tak stát tím, že obecné soudy neprovedly jím navržené důkazy a provedené důkazy nesprávně hodnotily v jeho neprospěch. Proto se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak se podává z obsahu věcného odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, označený soud odmítl dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné [§ 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu]. Náležitě v nezbytném rozsahu reagoval na námitky stěžovatele, když zdůraznil, že mají vedle námitek týkajících se právního posouzení věci i povahu důkazní polemiky, přičemž je pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu podřadit nelze. Jak plyne z odůvodnění jeho usnesení, těmito se ovšem v intencích judikatury Ústavního soudu zabýval a extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními nehledal (srov. kupř. nálezy
sp. zn. I. ÚS 55/04
,
II. ÚS 193/04
,
IV. ÚS 216/04
,
I. ÚS 670/05
,
II. ÚS 29/06
). S výtkami stěžovatele se dostatečně vypořádal a na obsah jeho rozhodnutí postačí za této situace jako na ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR) odkázat; stejně jako na napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, který (s ohledem na provedené důkazy a z nich vyplývající argumentační prostor) skutkovou verzi zjištěnou nalézacím soudem akceptoval a v odůvodnění svého rozhodnutí důvody tohoto svého přístupu taktéž přiměřeně vyložil.
Pro uvedené bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu