Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 783/13 ECLI:CZ:US:2013:2.US.783.13.1 KI-generiert

Concurrent appeal and constitutional complaint dismissed as premature due to exhaustion of remedies principle.

Geschäftsnummer II.ÚS 783/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the Football Association of the Czech Republic against a court order for enforcement of foreign costs. The applicant argued that filing an appeal alongside a constitutional complaint violated her fundamental rights, claiming the appeal was an effective remedy. The court held that once an appeal is filed, it constitutes the final procedural remedy, rendering the constitutional complaint inadmissible for being premature.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if filed before the exhaustion of all statutory remedies, including an appeal, which serves as the final procedural means for legal protection.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint admissibility concurrent appeal filing procedural finality legal certainty principle premature constitutional review subsidiarity of constitutional protection

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
sp. zn. II. ÚS 207/05
sp. zn. I. ÚS 2162/11
sp. zn. IV. ÚS 16/11
Soffer against the Czech Republic, no. 31419/04

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Fotbalové asociace České republiky, se sídlem Diskařská 2431/4, Praha, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners s. r. o., se sídlem v Praze, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 206/2010-194 ze dne 6. prosince 2012, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Martina Suse jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou elektronicky a k poštovní přepravě dne 4. března 2013 se stěžovatelka domáhá zrušení části výroku II. napadeného usnesení. Tím bylo k jejímu odvolání potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 38 Nc 7416/2009-10 ze dne 2. prosince 2009, kterým byla nařízena exekuce k uspokojení pohledávky vedlejšího účastníka řízení podle vykonatelného rozsudku soudu v Utrechtu sp. zn. 250302/KG ZA 08-589 ze dne 5. listopadu 2008, pro náklady předchozího řízení ve výši 1.185,19 €. Tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 11, čl. 20, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle čl. 6 odst. 1 a čl. 11 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a podle čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.

2. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti. Jen v případě, že návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jím může zabývat také věcně. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze tedy podat pouze tehdy, když byly před jejím podáním vyčerpány všechny prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Takovým prostředkem se podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona (

sp. zn. II. ÚS 207/05

, U 12/37 SbNU 747).

3. Ústavní soud opakovaně uvedl, že souběžné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona ani není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty (usnesení

sp. zn. I. ÚS 2162/11

ze dne 29. července 2011,

sp. zn. IV. ÚS 16/11

ze dne 21. února 2011, aj.). Pokud navrhovatel svého práva podat mimořádný opravný prostředek využil, je zásadně nezbytné podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně, a není ani důvod pro přerušení řízení. Právo stěžovatele na případné posouzení napadeného rozhodnutí Ústavním soudem nenarušuje, neboť mu zůstává právo podat ústavní stížnost po doručení rozhodnutí o podaném dovolání (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Soffer proti České republice č. 31419/04 ze dne 8. listopadu 2007).

4. V posuzovaném případě sama stěžovatelka tvrdí, že ústavní stížnost podala souběžně s dovoláním z důvodu procesní opatrnosti s ohledem na nejasnosti plynoucí ze změny v právní úpravě účinné od 1. ledna 2013 s tím, že přípustnost dovolání v jinak bagatelní věci lze vyvodit přímo z (obecnými soudy v dané věci aplikovaného) nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

5. Z toho lze uzavřít, že stěžovatelka považuje dovolání za efektivní prostředek k ochraně svého práva a Ústavní soud je tímto jejím postojem vázán. Ústavní soud přitom ze shora vyložených důvodů nemá proč vyčkávat v této věci na rozhodnutí dovolacího soudu. Proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná, podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. března 2013

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj