Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 4210/12 ECLI:CZ:US:2013:2.US.4210.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses complaint as inadmissible due to lack of final decision and available remedies.

Geschäftsnummer II.ÚS 4210/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Nichteintreten / Unzulässig (Inadmissible)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Josef Šolha against rulings denying court fee exemptions and confirming a lower court decision. The petitioner argued violations of fundamental rights regarding his compensation claim, but the Court emphasized that constitutional review applies only to final decisions. Since the proceedings were not concluded and procedural remedies remained available, the complaint was deemed inadmissible under the relevant statute.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the challenged decision is not final and effective, or if other procedural remedies remain available to protect the claimed rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility final decision requirement procedural remedies available court fee exemption subsidiarity of constitutional review

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 1 and Art. 36 para. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
V tomto řízení byl vyzván k zaplacení soudního poplatku a v návaznosti na to "požádal o osvobození" od poplatku podle § 11 odst.
Art. 6 para. 1 of the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms
§ 11 para. 1 letter g) of the Act No. 549/1991 Coll., on court fees
§ 75 para. 2 of the Act No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
§ 43 para. 1 letter e) of the Act No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Josefa Šolleho, zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem v Praze, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Co 117/2011-40 ze dne 26. června 2012 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 32 C 70/2011-34 ze dne 11. července 2011, za účasti 1) Vrchního soudu v Praze a 2) Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou dne 2. listopadu 2012 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Z nich mu usnesením Městského soudu v Praze nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, a usnesením Vrchního soudu v Praze bylo k jeho odvolání usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Podle stěžovatele v nich jde o porušení jeho práv podle čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Stěžovatel rekapituluje, že se domáhal zadostiučinění ve výši 50.000 Kč za své nezákonné věznění. V tomto řízení byl vyzván k zaplacení soudního poplatku a v návaznosti na to "požádal o osvobození" od poplatku podle § 11 odst. 1 písm. g) zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Má za to, že jde o podobný problém, jako byl řešen nálezem

sp. zn. I. ÚS 539/06

(N 131/46 SbNU 230).

3. Ústavní soud ve své činnosti setrvale zdůrazňuje subsidiaritu řízení o ústavní stížnosti s ohledem na to, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci jako celku (čl. 4 Ústavy České republiky). S ohledem na to Ústavní soud zásadně přezkoumává toliko rozhodnutí konečná.

4. V posuzovaném případě stěžovatel ovšem nenapadá rozhodnutí, kterým by řízení bylo ukončeno. S ohledem na obsah jeho námitek dokonce napadá rozhodnutí, která neměla být podle jeho mínění v jeho věci vůbec vydána. Ostatně právní názor obsažený v nálezu

sp. zn. I. ÚS 539/06

se vztahuje právě až na situaci konečného rozhodnutí, konkrétně usnesení o zastavení řízení, resp. usnesení odvolacího soudu, kterým bylo toto usnesení k odvolání potvrzeno. O to však v daném případě nejde.

5. Lze proto uzavřít, že stěžovateli i po vydání napadeného rozhodnutí zůstaly otevřeny procesní prostředky k ochraně jeho práva. Stěžovatel přitom ani netvrdí, že by v řízení o nich docházelo k průtahům, anebo že by podaná ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala jeho vlastní zájmy. Ústavní soud tedy nezjistil, že by byly dány důvody pro přijetí jinak nepřípustné ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").

6. Proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná, podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. března 2013

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj