Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 341/13 ECLI:CZ:US:2013:2.US.341.13.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as inadmissible because a pending appeal prevents exhaustion of remedies.

Geschäftsnummer II.ÚS 341/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by the Forejt plaintiffs against lower court rulings regarding a payment order. The plaintiffs argued that their right to court protection was violated, but the Court found the appeal to the Supreme Court was still pending and unresolved. The Court ruled that filing a constitutional complaint while an appeal is active violates the principle of exhaustion of remedies and risks interfering with the ongoing appellate process.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all available legal remedies, specifically when a pending appeal could result in a substantive decision capable of providing the relief sought.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility pending appeal subsidiarity of review legal protection rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
IV. ÚS 294/08
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as premature because ordinary appeal is pending. The court rejects early review to avoid conflicting rulings and procedural inefficiency.
IV. ÚS 616/08
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible because the applicant filed a cassation appeal simultaneously.
I. ÚS 368/04
Ústavní soud rozhodl dne 13.
III. ÚS 345/07
Constitutional Court dismisses constitutional complaint when ordinary appeal is filed simultaneously due to subsidiarity.
III. ÚS 654/07
Constitutional complaint dismissed because ordinary appeal was filed simultaneously, violating exhaustion of remedies rule.
III. ÚS 1102/07
Constitutional Court dismisses constitutional complaint because ordinary appeal was filed instead of exhausting all remedies.
II. ÚS 1974/07
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to failure to exhaust ordinary remedies.
II. ÚS 3232/07
Concurrent constitutional complaint and appeal dismissed as unconstitutional complaint inadmissible due to appeal priority.
IV. ÚS 2114/08
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible because appeal to Supreme Court was filed simultaneously.
III. ÚS 2885/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to pending extraordinary appeal violating subsidiarity principle.
III. ÚS 1992/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of ordinary appeal remedies.
Soffer against the Czech Republic, no. 31419/04

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavel Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Jiřího Forejta a Marie Forejtové, zastoupených JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., advokátem se sídlem AK Kuzina 169, Drnovice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. prosince 2012 sp. zn. 5 Cmo 467/2012 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. března 2012 sp. zn. 47 Cm 367/2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelé (po výzvě k odstranění vad podání ze dne 15. února 2013) navrhli, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi, podle jejich názoru, mělo dojít k porušení práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. března 2012 (47 Cm 367/2011-31) ponechal směnečný platební rozkaz ze dne 30. září 2011 (47 Cm 367/2011-9) v platnosti, ve znění opravného usnesení ze dne 29. prosince 2011 (47 Cm 367/2011-26). Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. prosince 2012 (5 Cmo 467/2012-138) potvrdil rozsudek a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že podali i dovolání k Nejvyššímu soudu.

Dříve, než lze přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je Ústavní soud povolán prověřit, zda jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky stanovené pro její podání (resp. věcné projednání) zákonem o Ústavním soudu.

Z ústavní stížnosti stěžovatelů i z úřední činnosti Ústavní soud zjistil, že ve věci stěžovatelů probíhá dovolání u Nejvyššího soudu, které je vedeno pod sp. zn. 29 Cdo 483/2013 a dosud nebylo rozhodnuto.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelům k ochraně jejich práv poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ve smyslu ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("neústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavním soudem (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti). Povinností stěžovatele je tedy využít - zásadně - i toho opravného prostředku, jímž je v občanskoprávním řízení dovolání, upravené v ustanovení § 236 a násl. o. s. ř.

Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích (zde o dovolání) je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které na tomto základě otevřené řízení skýtá, případně i řízení, které má být vedeno posléze, vydal-li dovolací soud rozhodnutí kasační a věc vrátil nižší soudní instanci. Z principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno; ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat, přičemž v řízení, jež probíhá, je splnění tohoto požadavku přirozeně nemožné.

Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná, pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je - zásadně - povolán, z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní.

To platí logicky i tehdy, jestliže stěžovatelé podali dovolání, jehož přípustnost závisí na uvážení dovolacího soudu (viz § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, citovaný výše), které sice - ku splnění shora vyložených podmínek přípustnosti ústavní stížnosti - "vyčerpat" netřeba, avšak není pochyb, že učinili-li tak (dovolací řízení zahájili), je též ono nadáno potenciálem vyvolat meritorní rozhodnutí, případně s kasačními účinky, a tím - v obecné rovině - i způsobilostí dosáhnout obdobné nápravy, kterou stěžovatelé sledují současně podanou ústavní stížností.

Jinak řečeno, jelikož podání ústavní stížnosti implikuje jí inherentní směřování k rozhodnutí o ní (a nikoli k "vyčkávání výsledku dovolacího řízení", ať již cestou faktickou nebo formální, včetně přerušení ústavněprávního řízení), je souběžným zahájením dovolacího řízení založeno riziko, že Ústavní soud do tohoto řízení svým rozhodnutím zasáhne, což je důsledek - jak procesně tak z vyložených zásad ústavněprávního přezkumu - neakceptovatelný.

Výše zaznamenaný princip subsidiarity tohoto přezkumu se tedy prosazuje i zde, a jeho uplatnění vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno i řízení dovolací, je návrhem podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustným, a musí být podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (soudcem zpravodajem) odmítnuta.

Tím je výrok usnesení odůvodněn, přičemž lze odkázat i na četná jiná rozhodnutí Ústavního soudu s obdobným závěrem (usnesení

sp. zn. IV. ÚS 294/08

,

sp. zn. IV. ÚS 616/08

,

sp. zn. I. ÚS 368/04

,

sp. zn. III. ÚS 345/07

,

sp. zn. III. ÚS 654/07

,

sp. zn. III. ÚS 1102/07

,

sp. zn. II. ÚS 1974/07

,

sp. zn. II. ÚS 3232/07

,

sp. zn. IV. ÚS 2114/08

, resp.

sp. zn. III. ÚS 2885/09

,

III. ÚS 1992/10

), jakož i na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 8. listopadu 2007 ve věci Soffer proti České republice, stížnost č. 31419/04.

Je přiléhavé již jen doplnit, že dostupnost ústavní stížnosti stěžovatelům tím není dotčena. Bude-li totiž posléze dovolání odmítnuto z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu, běží jim nová lhůta k ústavní stížnosti od doručení takového usnesení, a to platí stejně tak (tím spíše) v případě, že dovolací soud o dovolání rozhodne věcně, a zamítne je, neboť pak bylo rozhodnutím o posledním opravném prostředku, jež stěžovatelům příslušel (pakliže na základě podaného dovolání dovolací soud napadené rozhodnutí nižšího soudu zruší, nastane situace identická se současnou potud, že řízení před obecnými soudy nadále probíhá - viz výše).

Poučení: Proti usnesen Ústavního soudu n e n í odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 25. března 2013

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj