Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 539/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.539.13.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as frivolous due to repeated identical claims on litigation costs.

Geschäftsnummer I.ÚS 539/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by MOSTECKÁ BYTOVÁ, a.s., against a district court ruling awarding litigation costs. The company argued the decision violated its rights, but the Court found the complaint manifestly unfounded because it was part of dozens of identical submissions. The Court dismissed the case under § 43(2)(a) of the Constitutional Court Act, noting the applicant's pattern of filing hundreds of similar complaints to burden the judicial process.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints that are manifestly unfounded, particularly when filed repeatedly in identical form without serious intent to protect constitutional rights, must be rejected as frivolous.

Schlagwörter

KI-generiert
manifestly unfounded complaint frivolous constitutional review repeated identical filings litigation costs award judicial burden principle subsidiarity sanction procedural abuse

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
§ 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 61 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 142 odst. 1 o. s. ř.
Obecný soud uvedl, že stěžovatelka v daném řízení byla úspěšná, proto má podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky MOSTECKÁ BYTOVÁ, a. s., se sídlem Josefa Skupy 2522, 434 01 Most, zastoupené JUDr. Janem Růžkem, advokátem, se sídlem Poděbradova 751, 440 01 Louny, proti nákladovému výroku rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 13 C 146/2012, za účasti Okresního soudu v Mostě, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil nákladový výrok v rozsudku obecného soudu, kterým byla v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení stěžovatelce přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 4 521 Kč. Obecný soud uvedl, že stěžovatelka v daném řízení byla úspěšná, proto má podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci však spatřoval okolnosti typické pro hromadně zpracované žaloby, kdy náklady na právní zastoupení nejsou přiměřenými a účelně vynaloženými (s odkazem na nález

sp. zn. I. ÚS 3923/11

ze dne 29. 3. 2012).

Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena její základní práva. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítala, že soud rozhodl o nákladech řízení v rozporu s právní úpravou a principem přiměřenosti.

Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť se jednalo o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Nad rámec uvedeného Ústavní soud uvádí, že stěžovatelka podala k dnešnímu dni již několik desítek ústavních stížností, které se týkaly a týkají otázky výše náhrady nákladů řízení ve věcech, které vedla před obecnými soudy. Tyto ústavní stížnosti stěžovatelky vykazují po právní i věcné stránce shodné rozhodné rysy a byly již Ústavním soudem opakovaně posouzeny. Ústavní soud se ani v nyní předložené věci nemá důvodu odchylovat od svých závěrů, neboť neshledává v úvahách obecného soudu protiústavnost. Pro podrobné odůvodnění lze pro stručnost odkázat na předešlá rozhodnutí, zvláště na nález

sp. zn. I. ÚS 988/12

ze dne 25. 7. 2012, a dále na nález

sp. zn. I. ÚS 3923/11

ze dne 29. 3. 2012.

Dále Ústavní soud považuje za nezbytné zdůraznit, že § 61 odst. 1 zákona o Ústavním soudu umožňuje tomu, kdo mj. hrubě ztěžuje postup řízení uložit usnesením pořádkovou pokutu do výše 100 000 Kč. Stěžovatelka podala již několik desítek typově shodných ústavních stížností, přičemž z jejich charakteru lze dovodit, že další vyšší počet obdobných sporů před obecnými soudy v současnosti ještě vede. Lze přitom očekávat, že valná většina z nich bude obecnými soudy posouzena po procesní stránce v otázce náhrady nákladů řízení shodně jako v usneseních, která byla dosud předmětem ústavních stížností. Naznačený postup stěžovatelky tak může zatížit Ústavní soud při jeho rozhodovací činnosti, může mít vliv na délku řízení před Ústavním soudem a tudíž i na efektivitu ochrany základních práv stěžovatelů a principů právního státu obecně.

Ústavní soud považuje za nepochybné, že podávání shora vymezených typově shodných ústavních stížností non lege artis bez vážného úmyslu ochrany subjektivního ústavního práva a bez reálné šance dosáhnout při nezměněných skutkových a právních podmínkách změny judikatury [nález

sp. zn. I. ÚS 3923/11

ze dne 29. 3. 2012; nález

sp. zn. I. ÚS 988/12

ze dne 25. 7. 2012], a to ústavních stížností v počtu ve vyšších řádech stovek až tisíců, bude možno kvalifikovat jako frivolní návrhy, jejichž jediným cílem je hrubě ztížit postup řízení před Ústavním soudem ve smyslu citovaného § 61 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. S ohledem na zásadu subsidiarity uplatnění zákonem předvídané sankce (pokuty do výše 100 000 Kč) je výše uvedené napomenutím stěžovatelce a jejímu právnímu zástupci pro případ stejného postupu (pokračující podávání stovek typově shodných ústavních stížností) v budoucnu.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2013

Ivana Janů, v.r.

předsedkyně senátu