Constitutional Court dismisses constitutional complaint and amendment request regarding litigation cost allocation rules.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by GRATO spol. s r. o. against a district court's decision denying litigation cost reimbursement. The complainant argued that the lower court's ruling was unpredictable and violated the principle of proportionality, while the court noted the complainant had filed hundreds of similar complaints previously. The court dismissed the request as frivolous and without legal merit, citing its established jurisprudence that the lower court's reasoning did not violate the constitution.
Legislator-Regeste
KI-generiertLaw č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, § 43 odst. 2 písm. a); § 43 odst. 1 písm. c) ve spojení s odst. 2 písm. b): The Constitutional Court may reject a constitutional complaint as frivolous or an amendment request as manifestly unfounded when the applicant has repeatedly raised identical issues without success and the lower court's decision does not violate constitutional principles.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Gűttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou společnosti Sládek & Partners, advokátní kancelář, v. o. s., se sídlem Janáčkovo nábř. 51/39, 150 00 Praha 5, proti nákladovému výroku rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. 128 EC 844/2010, spolu s návrhem na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, za účasti Okresního soudu v Ostravě, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil nákladový výrok v rozsudku obecného soudu, kterým bylo v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Náklady na právní zastoupení shledal obecný soud neúčelnými, neboť stěžovatelce nic nebránilo pohledávku vymáhat společně v řízení vedeném pod sp. zn. 128 EC 807/2010.
Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena její základní práva. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítala, že soud rozhodl nepředvídatelně a v rozporu s právní úpravou a principem přiměřenosti.
II. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí.
Stěžovatelka podala k dnešnímu dni již několik stovek ústavních stížností, které se týkaly a týkají otázky výše náhrady nákladů řízení ve věcech, které vedla před obecnými soudy. Tyto ústavní stížnosti stěžovatelky vykazují po právní i věcné stránce shodné rozhodné rysy a byly již Ústavním soudem opakovaně posouzeny. Ústavní soud se ani v nyní předložené věci nemá důvodu odchylovat od svých závěrů, neboť neshledává v úvahách obecného soudu protiústavnost. Pro podrobné odůvodnění lze pro stručnost odkázat na všechna předešlá rozhodnutí ve věci stěžovatelky, zvláště na nález
sp. zn. I. ÚS 988/12
ze dne 25. 7. 2012, a dále na nález
sp. zn. I. ÚS 3923/11
ze dne 29. 3. 2012.
Stran eventuálního posouzení ústavních stížností stěžovatelky jako návrhů frivolních a patřičnými důsledky odkazuje Ústavní soud na svá předchozí usnesení
sp. zn. I. ÚS 3321/12
ze dne 23. 10. 2012; usnesení
sp. zn. I. ÚS 3483/12
ze dne 23. 10. 2012; usnesení
sp. zn. I. ÚS 3533/12
ze dne 23. 10. 2012; usnesení
sp. zn. I. ÚS 3608/12
ze dne 23. 10. 2012 a další, která jsou stěžovatelce známa.
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Návrh na zrušení § 202 odst. 2 o. s. ř. Ústavní soud odmítl z důvodů uvedených výše dle § 43 odst. 1 písm. c) ve spojení s odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2013
Ivana Janů, v.r.
předsedkyně senátu