Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 855/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.855.13.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as manifestly unfounded due to lack of specific constitutional arguments in the initial petition.

Geschäftsnummer I.ÚS 855/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Alžběta Gažiové against lower court decisions regarding her rights under Articles 11 and 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The applicant failed to provide specific constitutional arguments in her initial petition, merely stating she would elaborate later without outlining acceptable reasons for the delay. The court ruled that the complaint was manifestly unfounded under § 43 of the Constitutional Court Act because the applicant did not meet the procedural requirements for filing a constitutional complaint.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is dismissed as manifestly unfounded if the applicant fails to provide specific constitutional arguments in the initial petition, as the court cannot rely on a vague promise to elaborate later without concrete reasons.

Schlagwörter

KI-generiert
manifestly unfounded complaint procedural requirements constitutional argumentation Charter of Fundamental Rights Constitutional Court Act initial petition standards Article 11 rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
I. ÚS 129/99
Právní důvod konfiskace podle dekretu č.
I. ÚS 424/2000
přisvědčit orgánům činným v trestním řízení, že při vyšetřování
I. ÚS 603/2000
stížnosti porušení žádného konkrétního ústavně zaručeného práva či
II. ÚS 242/98
že způsobilost být účastníkem řízení je procesní podmínkou řízení,
II. ÚS 305/99
dědického řízení, došel Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost
II. ÚS 182/01
ve věci ústavní stížnosti Ing.
IV. ÚS 525/01
stěžovatel ústavní stížností, v níž především namítá, že ačkoli se
IV. ÚS 98/03
ve věci ústavní stížnosti V.
Pl. ÚS 7/03
Constitutional Court rejects senators' request to annul employer liability insurance rate changes as constitutional.
IV. ÚS 188/04
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Židlické a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Elišky Wagnerové - ze dne 14. února 2005 ve věci ústavní stížnosti F. K. proti usnesení předsedy senátu Krajského soudu v Brně z 13. 4. 2004 sp. zn. 4 To 582/2003, že bere na vědomí zpětvzetí stěžovatelova odvolání, a proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově z 21. 1. 2003 sp. zn. 2 T 119/2001, jímž byl stěžovatel uznán vinným trestnými činy omezování osobní svobody, krádeže a pokusem trestného činu krádeže, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody se zařazením do věznice s ostrahou.
IV. ÚS 430/05
Constitutional Court annuls lower court decision for failing to hear defendant before ruling on prosecutor's detention extension appeal.
III. ÚS 1092/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding accessory security transfer after main loan contract termination.
IV. ÚS 2251/11
Constitutional Court dismisses lawyer's constitutional complaint regarding access to client documents without specific evidence of confidentiality breach.
II. ÚS 241/12
Constitutional Court dismisses appeal as clearly unfounded due to lack of new evidence and excessive criticism of trial court reasoning.
I. ÚS 2107/12
Constitutional Court dismisses appeal as clearly unfounded due to repeated evidence criticism without new grounds.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 21. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky Alžběty Gažiové, zastoupené Mgr. Petrem Juráněm, advokátem se sídlem Dvořákova 13, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2012 č. j. 20 Cdo 3435/2011-82, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2011 č. j. 19 Co 97/2010-45 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2009 č. j. 30 C 124/2009-29, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodněí

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelka napadla v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a tvrdila, že jimi došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto se posléze domáhala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Stěžovatelka ve svém návrhu konstatovala, že doplní ústavní stížnost o podrobné odůvodnění ve lhůtě do 30 dnů od jejího podání.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Stěžovatelka, jak zmíněno, ve svém návrhu konkrétní ústavněprávní argumentaci, a to ani v obecné poloze, neuplatnila. Pokud poznamenala, že doplní ústavní stížnost o podrobné odůvodnění ve lhůtě do 30 dnů od jejího podání, aniž by byť jen v nejzákladnějších obrysech naznačila akceptovatelné důvody, které jí zabránily tak učinit (již) ve lhůtě obsažené v § 72 odst. 3, 4 citovaného zákona, nebylo lze (pro uvedené) k tomuto "vlastnímu určení" lhůty ze strany stěžovatelky přihlížet.

Jakkoli opakovaně ve své dosavadní judikatuře Ústavní soud výslovně zdůraznil, že při posuzování ústavnosti postupu orgánů veřejné moci je vázán pouze petitem návrhu a nikoliv již jeho odůvodněním, čímž se otevírá možnost ústavněprávního přezkumu i z jiných hledisek, než v ústavní stížnosti předestřených (kupř. nálezy

sp. zn. I. ÚS 129/99

,

I. ÚS 424/2000

,

I. ÚS 603/2000

,

II. ÚS 242/98

,

II. ÚS 305/99

,

II. ÚS 182/01

,

IV. ÚS 525/01

,

IV. ÚS 98/03

a další; všechny dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz), z uvedeného neplyne závěr, dle něhož navrhovatele v řízení o ústavní stížnosti nezatěžuje břemeno tvrzení (srov. nálezy ve věcech

sp. zn. Pl. ÚS 7/03

per analogiam,

IV. ÚS 188/04

,

IV. ÚS 430/05

; usnesení

sp. zn. III. ÚS 1092/10

,

IV. ÚS 2251/11

,

II. ÚS 241/12

,

I. ÚS 2107/12

,

III. ÚS 1895/12

, a další). Za této situace postačí po posouzení obsahu napadených rozhodnutí konstatovat, že jejich odůvodnění z ústavněprávního pohledu obstojí.

V důsledku uvedeného byl návrh stěžovatelky posouzen jako zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu