Constitutional complaint dismissed as manifestly unfounded due to lack of specific constitutional arguments in the initial petition.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Alžběta Gažiové against lower court decisions regarding her rights under Articles 11 and 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The applicant failed to provide specific constitutional arguments in her initial petition, merely stating she would elaborate later without outlining acceptable reasons for the delay. The court ruled that the complaint was manifestly unfounded under § 43 of the Constitutional Court Act because the applicant did not meet the procedural requirements for filing a constitutional complaint.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is dismissed as manifestly unfounded if the applicant fails to provide specific constitutional arguments in the initial petition, as the court cannot rely on a vague promise to elaborate later without concrete reasons.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 21. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky Alžběty Gažiové, zastoupené Mgr. Petrem Juráněm, advokátem se sídlem Dvořákova 13, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2012 č. j. 20 Cdo 3435/2011-82, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. ledna 2011 č. j. 19 Co 97/2010-45 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2009 č. j. 30 C 124/2009-29, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodněí
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelka napadla v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a tvrdila, že jimi došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto se posléze domáhala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Stěžovatelka ve svém návrhu konstatovala, že doplní ústavní stížnost o podrobné odůvodnění ve lhůtě do 30 dnů od jejího podání.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Stěžovatelka, jak zmíněno, ve svém návrhu konkrétní ústavněprávní argumentaci, a to ani v obecné poloze, neuplatnila. Pokud poznamenala, že doplní ústavní stížnost o podrobné odůvodnění ve lhůtě do 30 dnů od jejího podání, aniž by byť jen v nejzákladnějších obrysech naznačila akceptovatelné důvody, které jí zabránily tak učinit (již) ve lhůtě obsažené v § 72 odst. 3, 4 citovaného zákona, nebylo lze (pro uvedené) k tomuto "vlastnímu určení" lhůty ze strany stěžovatelky přihlížet.
Jakkoli opakovaně ve své dosavadní judikatuře Ústavní soud výslovně zdůraznil, že při posuzování ústavnosti postupu orgánů veřejné moci je vázán pouze petitem návrhu a nikoliv již jeho odůvodněním, čímž se otevírá možnost ústavněprávního přezkumu i z jiných hledisek, než v ústavní stížnosti předestřených (kupř. nálezy
sp. zn. I. ÚS 129/99
,
I. ÚS 424/2000
,
I. ÚS 603/2000
,
II. ÚS 242/98
,
II. ÚS 305/99
,
II. ÚS 182/01
,
IV. ÚS 525/01
,
IV. ÚS 98/03
a další; všechny dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz), z uvedeného neplyne závěr, dle něhož navrhovatele v řízení o ústavní stížnosti nezatěžuje břemeno tvrzení (srov. nálezy ve věcech
sp. zn. Pl. ÚS 7/03
per analogiam,
IV. ÚS 188/04
,
IV. ÚS 430/05
; usnesení
sp. zn. III. ÚS 1092/10
,
IV. ÚS 2251/11
,
II. ÚS 241/12
,
I. ÚS 2107/12
,
III. ÚS 1895/12
, a další). Za této situace postačí po posouzení obsahu napadených rozhodnutí konstatovat, že jejich odůvodnění z ústavněprávního pohledu obstojí.
V důsledku uvedeného byl návrh stěžovatelky posouzen jako zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu